Omlouvám se, že sem moc povídku nedávám ( vím že se ani nečte ), nemám vubec nápady na psaní, tak dávám hodně pomalu. Hezké počtení a doufám že se vám tento díl bude líbit.Síla legend - Jako znovuzrozený
Pootevřeli se mi oči, cítil jsem na pravé straně hrudi nehoráznou bolest a na levé straně dotek něčí ruky na mé. Pootočila se mi hlava a pohleděl na dívku, chvilku oči bystřili a poté zaostřili. Uviděl jsem svojí kočičku, prohlížel jsem si jí, jak seděla na židli a rukama se opírala o postel jednou rukou držela mou a hlavu měla položenou na pažích. Klidně a pravidelně oddechovala. Vypadala jak spící anděl, který mě hlídal u mé nemocniční lóže. Na tváři měla stopy po slzách, tím jsem usoudil, že spí krátkou dobu. Bylo bolestné jí vidět plakat, nebo vědět že plakala, ale byl jsem rád, že jí nic není.
Trošku více schovala tvář do paží, ale hned na to hlavu pomalu zvedla a otevřela oči, chvíli tak mžourala a poté pohleděla na svého kocourka. Jak Ira viděla, že je vzhůru a už není v kómatu, samým štěstím ale i strachem o něj se znova rozplakala. "Ne prosím neplač" šeptl Kubův hlas a pohladil Iru po tváři. "Proč jsi to udělal ?" šeptla na to Ira tichým uplakaným hlasem. "Nechtěl jsem, aby tě zabila, nestrpěl bych, kdyby tě ztratil, ty musíš žít. Nosíš v sobě moc, kterou žádná jiná dívka nemá" Šeptl a díval se jí mile do očí, trápilo ho, že pláče a je smutná. "Radši by byla bez té moci. Kvůli ní jsem tě málem ztratila." "Pššt kočičko." Vzal jí za ruce a přitiskl na sebe, ruce jí dal kolem těla a láskyplně objal. Ona ho objala též, dávala si ale pozor, aby mu nelehla na místo, kde má ránu. Jemně jí políbil a slibně jí šeptl do ucha "Miluji tě kočičko". Ira se k němu
více přitulila a slabým sladkým hláskem odpověděla "Taky tě miluji kocourku".
Cvakl zámek a dveře se otevřeli. Dovnitř vešla nějaká dívka. Měla krátké, tmavé vlasy, docela pronikavé oči a tmavší oblečení. Pohleděla na ně a stále mlčela. Stála u dveří, vypadala chladně a bezcitně. Sršelo z ní něco, co Ira už znala, zbystřila své smysli a měla dívku na dosah, kdyby se o cokoliv pokusila. "Nemusíš se bát" řekla dívka tišším, chladnějším, ale i milým hlasem. "Jak ti mohu věřit?" Zeptala se Ira. Svou lásku držela za ruku a byla připravena ho kdykoliv uchránit. "Viděla jsem co se stalo v té továrně. Sršela z tebe ta chtivost uchránit tvého přítele za každou cenu, tvůj život nezávisel jen na tvé moci a byla jsi ochotná se moci vzdát a klidně i pro pouhého člověka umřít. Ta žena, která na vás našila tuhle boudu, mě vyučovala celý můj život k nenávisti vůči vám a nenávisti k lidem, že jen samotné dobro je odpad, který je nutno vymítit pro prvorozené děti temnot. Jenže jsem našla svojí úvahu, zrovna ve vás dvou, viděla jsem, že existuje i něco jiného než je zabíjet a získat moc, že existuje něco i jako ochota umřít pro někoho, kdo je slabší jak ty." Ira na ní hleděla, bála se jí uvěřit, i když to znělo důvěryhodně. "Vím, že mi jen tak neuvěříš, ale dej mi prosím šanci" řekla dívka už bez chladných slov, s náznakem pochopení. Udělala pár kroků k nim blíž a podívala se na obvázanou ránu. "Jak se jmenuješ?" Zeptal se Kubík a Ira naráz. Vzájemně na sebe pohleděli a usmáli se, pak zas věnovali pohled dívce.
"Jmenuji se Han" Ira s Kubíkem přikývli a také se představili.
Han nenápadně odešla, stejně jako přišla. Nikdo jí vlastně ani neviděl krom nich. Po pár minutách nato přišel doktor, předepsal Kubíkovi léky a pustili ho z nemocnice domů. Ira celou dobu šla vedle něj a přidržovala ho aby neupadl. Cítil se jak znovuzrozený, rána ho bolela postupem času míň a míň, když došli domů tak díky práškům bolest ustala a zanechala jen menší štiplavou bolest.
Ochotně mi otevřela dveře, po celou cestu mě přidržovala a nepouštěla. Mluvila semnou po celou dobu, aby nemyslel na bolest. Vážně byla jak můj anděl strážný, která nade-mnou drží ochranou ruku. Když jsme vešli dovnitř, posadila mě opatrně na gauč a přisedla ke mně. Hned jsem využil příležitosti a položil jí, mé tělo se položilo na ní a ústa jí začali líbat. Chtěl jsem jí vynahradit to co musela pocítit, chtěl jsem aby se cítila dobře a nemyslela na to co se stalo. Do jejích úst se mi prostrčil jazyk a pochvíli se prostrčil i její jazyk do mích. Jednou rukou jsem jí držel na pase a druhou za krkem a přibližoval její tvář více na svojí. Měla zavřené oči a já přivřené, díval jsem se na ní, na mého anděla.







Krásne, naozaj krásne, ten koniec, oni dvaja spolu, no naozaj veľmi pekné :)