
Přináším třetí díleček. Tento je už víc vyrovnanější jak jsem slibovala. :) Tentokrát je otevřený konec. Snad se mě i tento dílek povedl
"Už mohu odejít?"
"No ano ale sbalit si pro této týden věci."
" Na, co?"
"Protože, jedeš semnou. A jinak odchod a omluvenku do školy máš zařízenou."
"To jest, ale proti mé vůli. Pokud i to myslím dobře."
"Nezapomínej, že mi patříš, krásko." Do svých větších a silnějších dlaní uchopil pramínek vlasů a jemně jim projel prsty. Ona u toho zavřela oči strachem.
Dobrá tedy. Za dvacet minut jsem zpátky."
"Pokud v ten čas nepřijdeš, budeš na tom zle." Pustí jí i s tím, že je oslabená. Am jde do svého pokoje na intr, sbalit si věci. Dojde tam asi po deseti minutách plus mínus. Hnedka si začala balit než aby něco řekla. Její spolubydlící se jen diví co dělá.
"Co děláš?"
"Nevidíš? Balím si." Trochu odsekla. Rychle si je sbalila do lehkého batohu a šla na zpět, za tím mužem. A taky nic neřekla ani vychovateli měla naspěch. Muž vyčkával na ní. Došla k němu, ale nepodívala se na něho. Prozatím sním, odjela pryč.
"No ano ale sbalit si pro této týden věci."
" Na, co?"
"Protože, jedeš semnou. A jinak odchod a omluvenku do školy máš zařízenou."
"To jest, ale proti mé vůli. Pokud i to myslím dobře."
"Nezapomínej, že mi patříš, krásko." Do svých větších a silnějších dlaní uchopil pramínek vlasů a jemně jim projel prsty. Ona u toho zavřela oči strachem.
Dobrá tedy. Za dvacet minut jsem zpátky."
"Pokud v ten čas nepřijdeš, budeš na tom zle." Pustí jí i s tím, že je oslabená. Am jde do svého pokoje na intr, sbalit si věci. Dojde tam asi po deseti minutách plus mínus. Hnedka si začala balit než aby něco řekla. Její spolubydlící se jen diví co dělá.
"Co děláš?"
"Nevidíš? Balím si." Trochu odsekla. Rychle si je sbalila do lehkého batohu a šla na zpět, za tím mužem. A taky nic neřekla ani vychovateli měla naspěch. Muž vyčkával na ní. Došla k němu, ale nepodívala se na něho. Prozatím sním, odjela pryč.
***
Po zbytek celého týdne nebyla dostupná na mobilu. Ten celý týden byla jen s tím mužem. Asi po třech stráveným sním, se ho teprve odvážila zeptat, jak se jmenuje.
" Jak se vlastně jmenuješ?" Sedí na gauči schoulená do klubíčka.
"Nikolaj." Odpověděl svižně a odrzle.
"Děkuji." Zadívá se do země a steče jí slza. Nikolaj jí tu slzu setře a podívá se jí do očí.
"V některých věcech se mě bát nemusíš."Mohl by se k ní chovat surově, ale už to moc nedělá.
"Nevěřím ti, takže to znamená, že se tě mohu bát."
"Když myslí. Teďka mě prosím omluv." Odejde pryč. V pokoji nastane velké hrobové ticho, které dokáže člověka zdeptat. Stále se naše dívka dívá do země.
"Už chci domů." Promluvila, proto aby prorazila ticho. Moc dlouho to nevydrželo, ticho nastalo znova.
Po dlouhé době bylo to ticho prolomeno kroky, které patří Nikolajemu. Ten dům je dost velký a betonový. On je jak nad zemi tak podzemí. V podzemí je velká hala, kde se vejdou tisíce lidí, či upírů i jiných stvoření. Hlavně tam jsou nasázená auta a ty taky zaberou dost místa. Pořádají se tam diskotéky pro závodníky. Nikolaj popravdě vládne velkému území v závodech, je velmi dobrý a výjimečný.
Nikolaj vejde do místnosti s nějakými šaty takové, které se hodí do společnosti, ale i na normální nošení. Ještě k tomu donesl boty. Ty věci položil vedle ní.
"Obleč si. A ty věci co máš na sobě, ty můžeš tak zahodit." Podívá se na ty šaty potom na něj.
"Děkuji." Nikolaj odejde z pokoje, než to udělá, ještě řekne.
" Až budeš převlečená tak přijď, zamnou." To už zmizel za dveřmi. Am si vzala do rukou ty šaty a prohlédla si je. Poté vstala a převlékla se do nich. Na sobě má sametově modré šaty s větším výstřihem. Šaty mají schopnost tvarovat postavu. Její hnědé dlouhé vlasy jsou rozpuštěné a mají vzhled nezkrotnosti a divokosti. K těm šatům se to velice hodí. Ještě si obula boty na vyšším podpatku. Též měly sametově modrou barvu. A ještě na nich byla brož ve tvaru draka. Brož je malá, takže není tak nápadná.
Vyjde ven za Nikolajem a podívá se na něho.
"Sluší ti to, krásko."
"Hm. Děkuji."
" O něco se tě teďka požádám. Vyvinul se problém a to takový abys mi pro dnešek hrála snoubenku."
"Myslíš, že to půjde?"
"Jo, když to zahraješ."
"Tak dobrá přistoupím na to pod jednou podmínkou."
"A to pod jakou?"
"Dáš mi pokoj, a už mě nebudeš vyhledávat."
"Smůla holka, Jsi moje neustále."
"Tssss!" Zavrčí. Nikolaj se na ní zajímavě podívá a usměje. Do toho něžně dodá.
"Jsem rád, že to uznáváš." Vezme jí kolem pasu a přitiskne si jí k sobě. Am jsi, už jen povzdychne a jde s Nikolajem.
Poslušně ho poslouchá. Když jsou na určeném místě, k sobě chovají jako snoubenci. Oba dva to hrají velmi dobře herecky. Není poznat, že to není pravda. Nikolaj mezitím si něco zjišťuje a Am odvádí jen pozornost. Instrukce dostala při jízdě v autě tam. Nikolaj narazí na jednoho tak zvaných napomádovaných blbců. Jenže nejhorší, je na tom, že s Nikolajem jsou rivalové. Jen co Amy zahlédla Nikolaje s někým dalším, šla za ním. Pomalu přijde a usměje se.
"Chyběla jsi mi zlatíčko."
"Ty mě taky miláčku." Stále to hrají a musí to hrát. Ano jí nepředstavil, jen oznámil, že to je jeho snoubenka.
"Nikolaji. Musím uznat, že máš velmi překrásnou dívku a snoubenku dohromady." Ten člověk přejede prsty po bradě Amandy a přitom se podívá provokativně na Nikolaje. Ten nahodí hnusný pohled.
"Já si umím velmi dobře vybírat."
"Já jí mít, tak si ani nedovedu představit, co bych, sní, dělal." Těmi slovy začne ještě víc provokovat Nikolaje.
"Skusíš jednou na ní sáhnout. Urazím ti ty tvoje pracky." Do toho se jemně ale zdvořile vloží Amanda.
"Promiňte, ale vaše být nemohu."
"Ale pročpak?"
"Čekám, sním dítě. A vy byste určitě nechtěl dívku, která bude matkou." Nikolaj se zarazí, ale na sobě to nedá znát. Jeho reakce je prostá ale výborná. Usměje se a jemně jí políbí do vlasů.
"Ou. To se velice omlouvám. Za všechny problémy, které jsem vám způsobil."
"Děkuji. Teďka nás prosím omluvte." Odvede Nikolaje někam, kde nejsou lidi.
" Byla jsi úchvatná, A ta lež byla taky úchvatná. Velmi dobře si to zahrála." V tom mu přiletí jedna silnější facka. Opře se o zeď a pomalu sjede po zdi dolů, až si sedne na zem. Nikolaj nad ní stojí a dívá se. Poklekne na jedno koleno a podá jí ruku. Ta jí ovšem odmítne a sedí tam dále.
"Mohu už konečně domů?"
"Můžeš. Jenže nemáš kam."
"Jak to myslíš?"







O.O Bohovská časť, len keby sa k nej tak nesprával :/