
*Menší zapřemýšlení jak začít* Ahojty lidičky. Vím že s enikdy nevyrovnám tady zlatíčkovi Lumče, ale přidávám sem i svojí povídku, kterou dávám i na stránkách školy, kterou provozuju se Scar-chan a ještě se spolužáky :) Mno, snad se vám bude hezky číst. Je to míchanice fantasy a reality.
Síla legend - Plameny minulosti
Bylo ticho, seděli jsme s holkami u ohně a vzpomínali na naší minulost, na všechny naše dobrodružství, války a další zážitky. My jsme živly země.
Za dávných dob, kdy vládlo zlo nad dobrem, čtyři zdatní strážci se svými ženami, chránili poklady světa. Byly to živly, které chránilo zbytek samotného dobra. Každý strážce chránil svůj určitý živel, za který nastavoval vlastní krk. Jenže… Temnota měla zlé plány, opovrhla kletbu na jejich těhotné ženy a snažila se zmocnit samotného zbylého dobra a tím i živly světa. Zdatní strážci ze zoufalství vzali svůj živel co měli chránit a nechali živly aby pohltili jejich ženy a tím je zachránit. Po pár dnech se každé narodila holčička. Byli to zdravé, bez kletby roztomilé dívenky. Každá v sobě měla jeden živel. Bohužel jejich matky po porodu zemřeli díky kletbě zla a jejich otcové zemřeli za pár let v samotné válce. V mladém věku zůstali sami a museli se o sebe starat samy, bez žádné pomoci. Když dosáhli svých 16 narozenin, jejich věk se zastavil a tím i stárnutí až do dob 21. stol.
"Iro?" Zeptala se tmavovlasá dívka se světle hnědými a blonďatými pramínky "Je všechno v pořádku?". Pozdvihla jsem oči k Suzi "Ano Suzi všechno v pořádku".
Suzi ovládala živel země, byla to milá holka, jen někdy trošku panovačná, ale co? Každá jsme přeci jiná. "Nic ve vzduchu cítit není" Šeptla druhá dívka. To byla Trisa, ovládala živel vzduchu a měla už velmi dobře vyvinutý čich. Měla také tmavé vlasy a v ní pár pramínků mořské pěny s náznakem bělomodré. Zbylá dívka jen seděla a klidně hleděla do ohně. Byla to Kira, ovládala oheň a tím pádem byla i klidnější. Ta měla světlejší hnědou barvu vlasů a v ní červené až zrzavě ohnivé pramínky. Pak už vás všechny napadne, že já jsem Ira, ovládám živel vodu a bývám často neklidná z toho, co se může stát. Mám tmavohnědou barvu vlasů a v ní pramínky tmavomodré až divoce mořské pramínky. "Bude pršet" Pípla jsem tichým hlasem a podívala na kamarádky. Všechny se na mne otočili jak Suzi s Trisou tak i Kira.
Zvonilo a my zase nestíhali. Běžela jsem s Tris chodbou. Vždy jsme se zdrželi venku naším povídáním o klucích. (Jak typické) "Pospěš si Suzi!" Řvala na mě zepředu, byla vždy o něco rychlejší. Když jsme vběhli do třídy, Kira s Irou už byli na svých místech. Obě už měli svého kluka. Jedině oni věděli o našem tajemství a nemohli nic říct, pro naše dobro a dobro nich. (Mají štěstí hehe). Na Iru vždy čekal před školou Jakub, aby jí mohl s námi doprovodit domů, to samé i Kira se svým Nicolasem. Učitel vešel zrovna, když Tris vběhla do třídy a já hned za ní. Učitel naznačil ať si sedneme. Přispěchali jsme na svá místa a sedli si.
"Málem jste to nestihli" šeptla Kira ze svého místa na nás dvě. "Ano mami!" Šeptla tiše Tris tak, aby jí učitel neslyšel. "A nevyplazuj jazyk Kiro!" Všichni čtyři jsme dostali menší záchvat smíchu. Celá třída se na nás otočila a my díky tomu dostali záchvat smíchu ještě víc.
"Láskoooo!" Vyjíkla Ira radostí hned před školou, když uviděla Jakuba. Všichni jsme nadskočili leknutím. "Iro neřvi!" Vyjíkla se smíchem Kira a Suzi. Mezitím k nám přišel i Nicolas a zezadu dal Kiře dlaně na oči "Hádej kdo je" šeptl jí jemně do ucha. "Nicolasi" řekla klidným hlasem sundala mu dlaně z očí a jemně políbila na rty. Ira se mezitím objímala a muckovala s Kubou. "To je tak nudný" zazívala mi Suzi do ucha. "Ano to je… Já chci takyyyy!" Vyjíkla jsem. "Neboj ty se dočkáš." Řekla Kira v obětí s Nicolasem. "To chci vědět k…" Zarazila jsem se protože tam stál on….
Bylo ticho, seděli jsme s holkami u ohně a vzpomínali na naší minulost, na všechny naše dobrodružství, války a další zážitky. My jsme živly země.
Za dávných dob, kdy vládlo zlo nad dobrem, čtyři zdatní strážci se svými ženami, chránili poklady světa. Byly to živly, které chránilo zbytek samotného dobra. Každý strážce chránil svůj určitý živel, za který nastavoval vlastní krk. Jenže… Temnota měla zlé plány, opovrhla kletbu na jejich těhotné ženy a snažila se zmocnit samotného zbylého dobra a tím i živly světa. Zdatní strážci ze zoufalství vzali svůj živel co měli chránit a nechali živly aby pohltili jejich ženy a tím je zachránit. Po pár dnech se každé narodila holčička. Byli to zdravé, bez kletby roztomilé dívenky. Každá v sobě měla jeden živel. Bohužel jejich matky po porodu zemřeli díky kletbě zla a jejich otcové zemřeli za pár let v samotné válce. V mladém věku zůstali sami a museli se o sebe starat samy, bez žádné pomoci. Když dosáhli svých 16 narozenin, jejich věk se zastavil a tím i stárnutí až do dob 21. stol.
"Iro?" Zeptala se tmavovlasá dívka se světle hnědými a blonďatými pramínky "Je všechno v pořádku?". Pozdvihla jsem oči k Suzi "Ano Suzi všechno v pořádku".
Suzi ovládala živel země, byla to milá holka, jen někdy trošku panovačná, ale co? Každá jsme přeci jiná. "Nic ve vzduchu cítit není" Šeptla druhá dívka. To byla Trisa, ovládala živel vzduchu a měla už velmi dobře vyvinutý čich. Měla také tmavé vlasy a v ní pár pramínků mořské pěny s náznakem bělomodré. Zbylá dívka jen seděla a klidně hleděla do ohně. Byla to Kira, ovládala oheň a tím pádem byla i klidnější. Ta měla světlejší hnědou barvu vlasů a v ní červené až zrzavě ohnivé pramínky. Pak už vás všechny napadne, že já jsem Ira, ovládám živel vodu a bývám často neklidná z toho, co se může stát. Mám tmavohnědou barvu vlasů a v ní pramínky tmavomodré až divoce mořské pramínky. "Bude pršet" Pípla jsem tichým hlasem a podívala na kamarádky. Všechny se na mne otočili jak Suzi s Trisou tak i Kira.
Zvonilo a my zase nestíhali. Běžela jsem s Tris chodbou. Vždy jsme se zdrželi venku naším povídáním o klucích. (Jak typické) "Pospěš si Suzi!" Řvala na mě zepředu, byla vždy o něco rychlejší. Když jsme vběhli do třídy, Kira s Irou už byli na svých místech. Obě už měli svého kluka. Jedině oni věděli o našem tajemství a nemohli nic říct, pro naše dobro a dobro nich. (Mají štěstí hehe). Na Iru vždy čekal před školou Jakub, aby jí mohl s námi doprovodit domů, to samé i Kira se svým Nicolasem. Učitel vešel zrovna, když Tris vběhla do třídy a já hned za ní. Učitel naznačil ať si sedneme. Přispěchali jsme na svá místa a sedli si.
"Málem jste to nestihli" šeptla Kira ze svého místa na nás dvě. "Ano mami!" Šeptla tiše Tris tak, aby jí učitel neslyšel. "A nevyplazuj jazyk Kiro!" Všichni čtyři jsme dostali menší záchvat smíchu. Celá třída se na nás otočila a my díky tomu dostali záchvat smíchu ještě víc.
"Láskoooo!" Vyjíkla Ira radostí hned před školou, když uviděla Jakuba. Všichni jsme nadskočili leknutím. "Iro neřvi!" Vyjíkla se smíchem Kira a Suzi. Mezitím k nám přišel i Nicolas a zezadu dal Kiře dlaně na oči "Hádej kdo je" šeptl jí jemně do ucha. "Nicolasi" řekla klidným hlasem sundala mu dlaně z očí a jemně políbila na rty. Ira se mezitím objímala a muckovala s Kubou. "To je tak nudný" zazívala mi Suzi do ucha. "Ano to je… Já chci takyyyy!" Vyjíkla jsem. "Neboj ty se dočkáš." Řekla Kira v obětí s Nicolasem. "To chci vědět k…" Zarazila jsem se protože tam stál on….







Nooo vyzerá to dobre :)