
Nu přidávám jsem další pokračování této mno..... tragédické povídky :D Na zlatíčko Lumíska vubec nemám :) ale jsem ráda že se vám to čte snad dobře :)
Síla legend - Boj se sběratelkou mocí "To sis vážně myslela, že ho jen tak pustím?!" Sykla žena a děsivě se začala smát. Ira byla na zemi a pokoušela se vstát, jenže žena jí držela u země. Také měla moc, ze zad jí trčelo několik set neviditelných rukou, které si mohla kdykoliv zastrčit zpátky do těla a nebo i vystrčit. Držela Iru u země a druhou neviditelnou paží, jí drhla do jejího těla. Za každou cenu chtěla její moc získat a bylo jí jedno, jestli přes krev.
Bolelo to na ní takhle hledět, být svázaný a nic neudělat, vidět jak moje kočička trpí. Pokusil jsem se dosáhnout paží na svůj nůž v pouzdře na pásku. Chvíli mi to trvalo ale podařilo se mi to, vytáhl jsem ho a šikovně začal přeřezávat silné provazy.
Dřelo to, ty její silné neviditelné paže, jak se rvali do mého těla . Silně jsem stiskávala zuby k sobě a někdy zařvala bolestí. Slzy mi tekli horlivě z očí po tváři, venku bouřilo a pršelo, žena mě stále držela u země a rvala své neviditelné ruce do mého těla. Jenže najednou se ozval náraz, jako když tělo narazí do těla. Bolest ustala, rychle jsem se ohlédla, viděla jsem, jak Kubík naráží svým bokem do ženského boku a sráží k zemi. Vyděšeně jsem na něj koukala. Srdce mi bušilo desetkrát rychleji než obvykle, nebo alespoň mě to tak připadalo. Žena chtěla zasáhnout ale byla jsem rychlejší. Použila jsem sílu vody a ženu zdržela, než použila své neviditelné ruce na mou lásku. Voda zastavila její ruce těsně před Kubíkovou hrudí, jenže než jsem se nadála, ruce mířili ke mně. Tělo čekalo ránu každou chvílí, očima jsem mířila k lásce. Ten se ale rozeběhl mím směrem a skočil do směrované rány. "Nééééé!"
Věděl jsem co mám udělat, věděl jsem, že jí chci ochránit. Rozběhl jsem se co nejrychleji do typovaného místa nárazu. Byl to správný odhad, ránu zachytila moje pravá část hrudi. Moje tělo stálo před Irou a pomalu padalo k zemi. Zavírali se mi oči a hleděl jsem jak se nade-mnou sklání. Vypadala jak anděl, její slzy mi tekli na mou tvář a já se ještě zmohl na zvednutí ruky a utření jejích slz. "Neplač"
Jeho ruka spadla na zem z mí tváře a zavřel oči… Teklo mi moře slz, nevěděla jsem co dělat. Cítila jsem ještě jak dýchá, chtěla jsem mu co nejrychleji pomoct. Žena mi v tom ale nedovolila. Prudce jsem se zvedla a silou vody jí odhodila co nejdál od nás. Stála jsem před ležícím tělem mé lásky a chránila ho. Žena se chtěla už na mě vrhnout, ale neuvědomila si, že její paže k nám nedosáhnou. Moje síla využila situace a mrskla po ženě vodu. Stále jsem se k ní víc a víc přibližovala a lásku si hlídala zrakem. Žena se více a více utápěla ve vodě. Zkoušela se nadechnout, ale já jí to nedovolila, chtěla jsem jí ublížit, moc, pomstít se a ublížit jí víc, než ona tomu, koho ze srdce miluji. Kolem ženy začala proudit černá mlha, trošku jsem se zalekla, ale nepřestávala se sílou vody pracovat na ublížení ženě. Náhle žena zmizela a zbyla po ní jen menší stopa krve z neviditelných rukou, co vytáhla z mé lásky. Nohy mi stáli a až po chvilce se rozběhli ke Kubíkovi. Ruce mi rychle vytáhli mobil a začali vyzvánět záchranku. Ze strachu jsem ani nevěděla co říkám, jen vím, že jsem volala o pomoc do staré továrny a to rychle. Hlava mi okolí nevnímala, ani ruce nevnímali, prostě se všechno soustředilo na láskovu záchranu. "Prosím vydrž" Šeptla jsem se slzami, co mi stékali po tváři na jeho nehybné tělo.
Bolelo to na ní takhle hledět, být svázaný a nic neudělat, vidět jak moje kočička trpí. Pokusil jsem se dosáhnout paží na svůj nůž v pouzdře na pásku. Chvíli mi to trvalo ale podařilo se mi to, vytáhl jsem ho a šikovně začal přeřezávat silné provazy.
Dřelo to, ty její silné neviditelné paže, jak se rvali do mého těla . Silně jsem stiskávala zuby k sobě a někdy zařvala bolestí. Slzy mi tekli horlivě z očí po tváři, venku bouřilo a pršelo, žena mě stále držela u země a rvala své neviditelné ruce do mého těla. Jenže najednou se ozval náraz, jako když tělo narazí do těla. Bolest ustala, rychle jsem se ohlédla, viděla jsem, jak Kubík naráží svým bokem do ženského boku a sráží k zemi. Vyděšeně jsem na něj koukala. Srdce mi bušilo desetkrát rychleji než obvykle, nebo alespoň mě to tak připadalo. Žena chtěla zasáhnout ale byla jsem rychlejší. Použila jsem sílu vody a ženu zdržela, než použila své neviditelné ruce na mou lásku. Voda zastavila její ruce těsně před Kubíkovou hrudí, jenže než jsem se nadála, ruce mířili ke mně. Tělo čekalo ránu každou chvílí, očima jsem mířila k lásce. Ten se ale rozeběhl mím směrem a skočil do směrované rány. "Nééééé!"
Věděl jsem co mám udělat, věděl jsem, že jí chci ochránit. Rozběhl jsem se co nejrychleji do typovaného místa nárazu. Byl to správný odhad, ránu zachytila moje pravá část hrudi. Moje tělo stálo před Irou a pomalu padalo k zemi. Zavírali se mi oči a hleděl jsem jak se nade-mnou sklání. Vypadala jak anděl, její slzy mi tekli na mou tvář a já se ještě zmohl na zvednutí ruky a utření jejích slz. "Neplač"
Jeho ruka spadla na zem z mí tváře a zavřel oči… Teklo mi moře slz, nevěděla jsem co dělat. Cítila jsem ještě jak dýchá, chtěla jsem mu co nejrychleji pomoct. Žena mi v tom ale nedovolila. Prudce jsem se zvedla a silou vody jí odhodila co nejdál od nás. Stála jsem před ležícím tělem mé lásky a chránila ho. Žena se chtěla už na mě vrhnout, ale neuvědomila si, že její paže k nám nedosáhnou. Moje síla využila situace a mrskla po ženě vodu. Stále jsem se k ní víc a víc přibližovala a lásku si hlídala zrakem. Žena se více a více utápěla ve vodě. Zkoušela se nadechnout, ale já jí to nedovolila, chtěla jsem jí ublížit, moc, pomstít se a ublížit jí víc, než ona tomu, koho ze srdce miluji. Kolem ženy začala proudit černá mlha, trošku jsem se zalekla, ale nepřestávala se sílou vody pracovat na ublížení ženě. Náhle žena zmizela a zbyla po ní jen menší stopa krve z neviditelných rukou, co vytáhla z mé lásky. Nohy mi stáli a až po chvilce se rozběhli ke Kubíkovi. Ruce mi rychle vytáhli mobil a začali vyzvánět záchranku. Ze strachu jsem ani nevěděla co říkám, jen vím, že jsem volala o pomoc do staré továrny a to rychle. Hlava mi okolí nevnímala, ani ruce nevnímali, prostě se všechno soustředilo na láskovu záchranu. "Prosím vydrž" Šeptla jsem se slzami, co mi stékali po tváři na jeho nehybné tělo.







Inak akčné :O Dúfam, že ten jej priateľ prežije -_-