close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 






























/Pokud chceš spřátelit tak ZDE/

Vražedná Scar

21. dubna 2011 v 22:33 | Iroci |  - Vražedná Scar

Tak děkuju, za velmi krásný přivítání Pozemštánku :D Jsem ráda, že ti mohu pomáhat. A vážně jsem ulítlá, takže se předem omlouvám, za moje proaštěné články či obrázky a tak :) Gomene :D a tady jedna povídka :


!Vražedná Scar!
Za jednoho temného večer, jsem seděla doma, sama, opuštěná, se zlomeným srdcem. Držela jsem ty jeho nádherně zářivé zelené oči, co mě tak okouzlovali. Seděla jsem u těch několika polic v křesle a trápila se zklamanou láskou.
"Opustil smě kvůli jiné,chtěl jsi vidět jen jí? Pche, už navždy uvidíš jen mě a mojí sbírku zklamané lásky a těch prosebných očí aby je ušetřila" Dala jsem oslizlé oči zpátky do sklenky s lihem a dala na jejich mimořádné místo. Odešla jsem skrytými dveřmi ven do obýváku. V pokoji bylo prázdno a ticho, chyběl mi ten zvuk, jeho sametový hlas a jeho sladký řeči který mě nakonec zradili s tou děvkou. Nesnášela jsem ho potom co mi to udělal, zradil mě. Miloval jí a Ne mne. Proto jsem ho zabila a vydloubla mu oči. Moje zuřivost klesala, ale smutek přibýval. Sprcha byla moje řešení, uklidňující a hřejivá na těle.
Ráno to bylo stejný, jako ty doby, než se mi objevil v životě.Prázdno, ticho, samota, jako včera večer. Každý ráno jsem chodívala do kavárny, ani ted jsem to nevynechala. Pohodlné oblečení s dlouhým kabátem mě hřáli v podzimní krajině venku při cestě k doušku kávy. *Náraz* vzhlédla jsem vzhůru a zahlídla ho, krásně ledově modré oči a černé vlasy. Vypadal tajemně a docela se mi líbil, moje já to ale zakazovalo! Nechtěla jsem další zklamanou lásku, jako všechny předtím! Natáhl ke mně ruku, koukala jsem na něj trošku nechápavě… Jen pochvičce se ozvalo "Chytněte se."…Moje tvář oznámila zlobu. Zvedla jsem se sama a hned na něj zařvala "koukej kam šlapeš!"… Ruku stáhl k sobě a začínal mi odpovídat… "Já si dával pozor, jen vy jste byla v myšlenkách a vrazila do mne." Sundal po této větě ze mě pár listí spadlé z okolních stromu. Zvednutí mé hlavy a kouknutí mu do očí se nám pohledy střetly, byl trošku vyšší než já. Vzal do svých prstů své kadeře a prohrábnul si je. Koukala jsem na něj mlčky a už se chystala ho obejít, chytl mě ale za ruku, zároveň mi vylítla refleksně ruka a vrazila mu dlaní do tváře.

Měl tam pěkný otisk, nedivím se, po ráně bolela ruka jako když pleskneš placáka do vody. Při ráně bylo cítit jak mněl uvolněné svaly a ničeho se nebál.

V kavárně bylo poměrně dost lidí. Jako obvykle. Nikde nebylo místo k sezení, nezbylo nic jiného než si vzít kávu v umělém kelímku a jít ven.
"To je snad vtip?!?" Vyjekla jsem jak jsem zvedla zrak vzhůru před sebe. Stál tam, sám a s květinou v ruce. Podíval se na mne a pomalým krokem přišel blíž. Zvedl ruku s květinou se slovy: "Nechtěl jsem vás, tě, mno.. vyděsit."…

"Večer u krbu v tajemné místnosti, sedíš sama, smutná, možná i zamilovaná ikdyž nechceš. Je to život ? Nebo jen zkouška ?" V rukou jsem držela jeho oči, zelené, zářivé a……. zrazené.

"Halo?", "ahoj máš čas?", "čas? Čas na co? Je 8ráno!", "Omlouvám se", " Tak co je tak důležitého?"

Čekal tam, stejně jako předchozí schůzky.Uvolněný se zářivým úsměvem.
"Co tu děláme?" Koukla jsem po kouzelné podzimní krajině v parku a poté věnovala svůj chladný a unavený pohled jemu. "Chtěl jsem tě vidět.." šeptnul tak, že jsem ho skoro přeslechla. "Co prosím?" Oči mi trošku naskočili nechápavostí. "Chtěl.. jsem tě vidět…" Šeptnul už hlasitěji a podíval se mi do očí.
Bylo to rozkošný. *úsměv* Dala jsem mu ruce kolem jeho krku a opatrně ho objala. Své ruce mi dal kolem pasu a přitiskl mě víc k němu. Musela jsem lehce zčervenat jelikož se usmál.

Měla jsem takový zvláštní chutě, vidět ho, slyšet a být s jeho dotykem, měla jsem hříšné myšlenky. *crrrrrrrrr…… crrrrrrrrrrrrrrr….. crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr*
"Heh?" sedla jsem si a vzala mobil… "Prosím?", "Jsi doma?", "Ano proč?", "Koukni se z okna", "Heh? Cože ?!?", "Koukni se z okna! A honem je tu zima".
Mé vylítnutí z peřin schodilo peřinu na zem i pár věcí na stolku, dokonce jsem i hodila šipku k oknu.*otevření okna* *kuk dolu*
"Co tu dělááááš ?!?", "Koukám!, Otevři mi je tu zima!"…

Stál tam v těch dveřích, udýchaný, zmrzlý ale Šťastný že mně vidí. "Co tu-" větu jsem nedořekla jelikož mi dal svou dlaň na ústa. Přiblížil se ke mně, ruku oddálil a jemně políbil. Líbilo se mi to, ale!!! *odstrčení* "Ty- to ? Proč ???" Držel se blízko těla a koukali sme se do očí. Mlčel… "Odpovíš mi?!?", "Miluji tě..", "C-co?", "Slyšelas!"…. Ted mi ústa drželi u sebe, nevěděla jsem co říct, říkalo mi to už mnoho lidí, ale nikdy jsem to neslyšela tak přesvědčivě. Přitáhl si mě k sobě a obejmul, poté začal i líbat. Nechala jsem se, dala mu ruce kolem krku a zavřela oči.
Pochvičce jsem i cítila jak mě bere do náruče… nejspíš si tipoval kam jde, jelikož do ložnice trefil na druhý pokus. Položil mě do postele a přitiskl se na mě… oba sme měli zavřený oči a líbilo se nám to. Cítila jsem jak mi sundává oblečení, nechala jsem se, ikdyž to ve mně křičelo ať neriskuji.
Pochviličce sme oba byli pod peřinou v sobě propojení, byl to nádherný pocit. Ležel na mne a svím tělem se tiskl na moje tělo. Pohupoval se stále dvěma směry.

*Ráno* Šlo slyšet malý pochrupování, znělo to roztomile. Zrak mi putoval k němu… lehce jsem se protočila k němu a sví nahý těla sme přitiskly k sobě.
Otevřel oči a podíval se. Ty jeho nádherný ledově modrý oči mě zahřáli u srdce… *polibek*

Odešel, zůstala jsem doma sama. "Chyba….. udělala jsem chybu, ale krásnou chybu" mumlal mi mozek stále dokola. V křesle to bylo pohodlné… koukat se na ty všechny vydloublé oči v lihu s různou barvou očí.. "Nádhera"…
Ty zeleně zářivé oči ztratili svůj půvab. Čím to bylo ? Že by tou láskou ? "Ne, ne, ne!! Nemužu!, už NE!" Po tváři steklo pár slz…
Vrátila jsem oči do lihu a dala na místo, všechny oči na mě koukali… vypadali už ne tak ustrašeně, ale jakoby mi říkali, že nedokážu zabít!

Další večer přišel ke mně domu. Koukali sme na filmy, bavili se a byli prostě spolu…
Byla jsem šťastná… Seděli jsme u sebe… měl přes moje ramena ruku a držel si mě ochranářsky u sebe. Po tváři stekli slzy… Podíval se nechápavě "Stalo se něco?"
Stále jsem brečela, mlčela a přemýšlela…

Začal mě líbat, tím mě i utišil.Bez oblečení si na mě s ladností a jemností lehnul. Bylo to opět nádherný a snad i lepší než předtím, zaryla jsem se mu někdy nehtama do zad ( ale jemně ) vzdychala jsem a někdy vyvzdychla i jeho jméno. On sám oddechoval a měl zrychlený dech stejně jako já. Naše těla se vzájemně o sebe třeli a rty se ladně dotýkali. Někdy si zahrál i s mím tělem, hrál si jazykem na různých částech těla, poté jsem se přidala i já. Dlouhou dobu sme leželi u sebe a zkoušeli různý věci. Bavili sme se u toho, úsměvy nám okouzlili tváře a dostávaly různý polibky za odměnu.

Spal, já nad ním stála… v ruce nůž…. Nemohla jsem… nemohla…
Byl tak okouzlující, ale…… *pomalý nápřah* Otevřel oči, "Scarý?".. Koukal na mě, do očí, nechápavě a prvně i vyděšeně… Čekala jsem že začne prosit o milost, ale mílila jsem se… Vstal, přišel ke mně a objal, očekával ránu každou chvílí, byl v klidu a uvolněný. "Scarý, ať už uděláš cokoliv, stejně tě budu navždy milovat, navždy…." Začali mi téct slzy.. upustila jsem nůž a objala ho… pevně…
"Omlouvám se, omlouvám…"Skučela jsem u něj… Obímal mě a utěšoval.. "V pořádku, je to dobrý, jeto dobrý" Věděla jsem to, věděla! Je to ten pravý ..!



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 FantasyGirl FantasyGirl | E-mail | Web | 7. května 2011 v 13:32 | Reagovat

Tak toto ma dostalo *.* Perfektné opísané a to všetko a to DOSLOVA! Hotová nádhera! Dokonalý začiatok, dokonalý koniec! Klobúk dole! Perfektne napísané! Máš talent! Normálne som sa dokázala vžiť do toho príbehu!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama