close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 






























/Pokud chceš spřátelit tak ZDE/

Neznámí příběh 4.část

21. února 2011 v 20:53 | Lumíík |  - Neznámí příběh
AvA
Tak přináším vám další dílek po tvrdé práci, kterou mám ještě před sebou a že toho není málo. Tímhle dílkem to začíná být trochu víc imtimní takže od příští dílku do odvolábí platí věková hranice 18+ Ale k tomu bude další info příště xDD Jinak opakuji 
Fialová: Já (lumieree)
Bíla: mimozemštánek xD

Sedne si vedle Zoey. A ještě se naní letmo podívá¨, svůj pohled odvrátí na matku. "Mám tě pozdravovat Angelo od otce." Matku to trochu zarazí, že jí bývalá láska pozdravuje. "Děkuji. Jsem ráda, že si také vzpomněl."
Sedí tam a neví, co říct jen mlčí a kouká na ty dva… Na Daie ale kouká častěji a se zájmem, ale snaží se to nějak zakrýt, aby to nebylo divný, že ho pořád pozoruje.
Bohužel Dai je velmi vnímaví a rozpoznal to na Zoey, že ho se zájmem sleduje. "Proč stále nejsi s ním?" Šeptem se optá, nechce nějak zranit tou větou matku. Jeho matka chvilku přemýšlí a poté promluví. "Ani sama nevím. Teď kom nad tím přemýšlím, jestli jsem neudělala špatně."  
"Nikdy by se pravá láska opouštět neměla." šeptne s pohledem na Daiovu matku
"Jenže v té době jsem s ním nemohla být" Je hodně elegantní i její mluva je příjemná. Ona je příjemná celá ale i krásná. dai se pomalu zvedne a začne chodit sem a tam jak tygr v kleci a nad něčím přemýšlí. "Věděla jsi že to je taky šlechtic? Jen že byl ve stejné situaci jako ty."
Začínala si připadat jako třetí kolo u vozu, pomalu vstala a se slovy "Nebudu vás rušit, při rodinném rozhovoru" šla pomalu ke dveřím ven
Dai jí zase opět zastaví. "Podle mě tady můžeš zůstat. Mně tu nevadíš a ani mě nerušíš." Mile se usměje a podívá se jí do tváře.
"Nechtěla by vás nějak vyrušovat" šeptne s pohledem do jeho očí. U srdce cítí rychlé bušení, což jí dává do menších rozpaků, cítí k němu něco víc než jen přátelství, ale nechce si to moc přiznat.
Daiuv pocit k ní je podobný, jen si to už připouští k srdci. "Nevyrušuješ."
"Vážně?" zeptá se potichu a kouká mu stále přitom do očí… Stojí čelem k němu a ruce má podél těla, vypadá elegantně i přes to, že má plášť bez rukávů a sundanou kapucí, tričko a tříčtvrťáky s nějakými vázacími botami. Vypadá jak roztomilé malé dítě i když jí je 17 a táhne jí na 18let.
"Ano." Jemně přikývne. Přijde k němu matka a něco mu vloží do ruky. "trochu se divím, že se po ní neptáš. Ale což, tohle ti mám předat." Stiskla jeho ruku v pěst.
Kouká na ně. Neví, co má říct stojí zády ke dveřím ze společenské místnosti, ruce podél těla
"Děkuji ti Angelo." oslovuje svou matkou jejím jménem. Poté se koukne na Zoey.Matka příjemně řekne. "ještě se u nás posaďte." Usměje se opravdovým úsměvem.
Kouká na ně mlčky… " Děkuju " šeptne upřímně a jde zase poslušně k velkému křeslu
Ten se opře o opěradlo vedle Zoey a trochu si dál přemýšlí.
Opře se rukama o druhé opěradlo a na ruce si opře hlavu, poslouchá je se zájmem, ráda si vyslechne něco o rodině Daie. Zoey je velmi zvědavá a upřímná dívka, chová se velmi mile, jen někdy, když jde o krev, se musí hodně ovládat, aby nekousla jak nějaký ďas.
Začne tam, kde skončily. " Tak to už nevím." Podívá se na Daie trochu jiným pohledem. "To mě mohlo napadnout a víš vůbec, že to byl napůl démon napůl člověk? Jen ti mohu říct, že máš štěstí, že ses nezapletla s čistým démonem."
Poslouchá je pozorně a je rukama opřená o jedno opěradlo křesla… pomalu se jí zavírají oči, ale drží se, aby ještě neusnula.
"Tenhle detail jsem nevěděla. Když jsem se s ním, prvně setkala. Zjistila jsem to, až když jsem ho žádala o tebe, aby mi tě vydal." Připadá si trochu ponížená už i ten hlas o tom nasvědčuje. "Jsem rád, že nemám geny démona, zatím jsem rád, že mám jenom část z jeho krve."
Oči se jí postupně zavřou, stále je snaží poslouchat, ale už dlouho nevydrží a usne, lehce začne ústy potichu a pravidelně oddechovat. Při spánku vypadá velmi roztomile a nevinně.
Dai odvrátí pohled na Zoey a pozná, že usnula. "Kam jí mohu odnést?" Přijde, ze předu k ní a vezme jí do náruče. "Zavedu tě do tvého pokoje." Jde pomalu do Daiova pokoje.
Chytne se jeho bundy a přitulí se trošku k jeho tělu… stále klidně spí a pravidelně oddechuje.
Jeho matka ho dovede do pokoje. "nechám vás tu o samotě." Poté odejde. Dai jí mezitím položí na postel a lehne si vedle ní tak aby ležela z části na něm. Celou dobu jí sleduje, jak spí.
Leží a přitulí se k němu víc… Spí ještě nějakou dobu, pak pomalu začne otvírat oči, rozhlédne se, a jak uvidí Daie a jak se k němu tulí a spí z části na něm, zčervená v tvářích a rychle se odtáhne " Promiň, omlouvám se, Promiň, já-já neměla jsem usnout, Promiň" začne se hned omlouvat a kouká na něj.
Svůj zrak otočí na ní. "Nic se nestalo. Všechno je v pořádku." Mile a přívětivě se usmívá.
Červená v tvářích koukne z něj do peřiny. "Neměla jsem usnout, omlouvám se" šeptne znova….
Pořád jí sleduje svým zrakem. "Nemusíš se omlouvat, když je všechno v pořádku…" Poté potichu ji dodá. "… I když toho někdy rád zneužívám."
Koukne na něj "Zneužíváš?" Trošku ho nepochopila a hlavně jí to zarazilo… kouká na něj, jak se odtáhla je tak v půlce postele někde uprostřed… "Jak zneužíváš?"
"Ne nijak to nezneužívám." začíná být trochu v rozpacích, ale na sobě to znát nedává.
"Ale ano, řekl jsi to" řekne tichým hláskem a kouká na něj "Co si tím myslel?" Po čtyřech se připlazí k němu tak, že jejich tváře jsou od sebe 20cm.
"Nijak jsem to nemyslel." Trochu víc polkne a dívá se jí do tváře. Stále na sebe nedává znát, že je v rozpacích.
"Ale ano myslel" Mluví neodbytně a stále na něj kouká, z jeho krve vycítí to, že je právě v rozpacích, i když to na něm nejde vidět… "Proč jsi v rozpacích?"
"Já?? Nejsem v rozpacích." Když se od ní oddaluje tak spadne nečekaně z postele na zem."Au." Potichu promluvil.
Hned k němu natáhne ruku a pomůže mu se vysápat zase na postel "Opatrně šeptne" Pak se sama oddálí, aby to nebylo… jak to říct… takový divný pro ty dva. "Ale ano, jsi v rozpacích" zasměje se roztomilým hláskem. "Jak to využíváš tedy?"
Vysápal se na postel a sedl si do tureckého sedu. "Já toho nijak nevyužívám." Nevinný usměv.  
"Tomu mám věřit?" Zasměje se milounce a neodbytně. Sama se stále posouvá dál od něj až je na kraji postele, ale ještě nepadá
"Ano tomu máš věřit." Na jeho tváři je pořád nevinný usměv.
Nevinně se usměje taky "Když tohle říkáš, tak to pravda není" zasměje se a vyplázne na něj jazyk.
Zmenší jedno oko. "Na koho tu vyplazuješ jazyk?" Začíná pomalu mluvit, jak kdyby se znaly hodně dlouho.
"Na tebe" usměje se a vyplázne jazyk znova. Pak ho ale zastrčí "Tak jak?!"
"Jak?" Začne se přibližovat k Zoey aby jí ukázal, jak toho zneužívá.
Odtáhne se a praští sebou z postele na záda, trošku vyhrkne bolestně.
Začne se smát a podá jí ruku, nato se zvedla. " Příště dávej pozor."
Přikývne a zvedne se, sedne zas na postel… " Když už jsme u toho, řekneš mi, kdo má tedy o mě zájem, když to víš? " Ušklíbne se a lehne si pohodlně na postel
"No to ti holt neřeknu." Zase se k ní trochu přiblíží, ale celý aby mohl toho zneužít.
Koukne mu do očí "Co?" nechápe, co chce udělat, když uvidí jeho šibalský úsměv
"To bys chtěla vědět co?" jeho šibalský pohled je až dost šibalský. Začne jí lechtat.
"To je nefér!" Vyjekne se smíchem a snaží se ho do sebe odtáhnout, roztomile se směje, smíchy nemůže nechat oči otevřený.
Je vítěz má větší šanci na to aby jí mohl lechtat. A jak si to pěkně užívá ale taky je rád že vidí její usměv.
Musí se smát, snaží se ho od sebe odtáhnout " To je nefér!, znáš moje slabosti" Vyjíkne se smíchem
Chytne jí jemně jednou rukou obě dvě ruce a přitiskne je jemně k posteli a přestane lechtat. Zadívá se jí do tváře.
Otevře oči… oddychuje ústy rychle z toho, jak se moc smála a jak je v rozpacích z něj. Koukne mu mile do očí.
Nakonec z tváře se jí zadívá do jejich krásně zelených očí. Malinko se přiblíží.
Kouká mu stále do očí, do těch, ze kterých vidí lásku, docela jí to zaskočí, ale mile…. Stále v rozpacích na něj kouká a zrychleně dýchá, její tlukot srdce jde slyšet nejspíše až k němu.
Neslyší tlukot ale její tep, který jí proudí rukama. Přiblíží se ještě blíž skoro, až že se dotknou jejich nosy. Ještě se jí stále dívá do očí.
Stále mlčí a kouká mu do očí… Neví, jestli má něco říct nebo mlčet, ale není vůbec schopná slova. Dýchá rychleji.
Ten se odhodlá a jemně jí políbí. Přitom se jí stále dívá do očí.
Když se dotknou jejich rty, zavře na chvíli oči, poté je pomalu otevře. Zčervená trochu v tvářích, nečekala to od něj. Stále není schopná slova.
"Ten kluk se jmenuje Dai won Deich a ví, že se do tebe zamiloval na první pohled." Řekl to pomalu jak ten největší romantik.
Její tváře se zbarví do červeně ještě víc, usměje se "Jsem. Jsem ráda, že jsi to zrovna ty" usměje se mile a jednu ruku vyprostí z jeho lehkého sevření, přiloží svou dlaň na jeho tvář.
Volnou rukou jí chytne za tu ruku, kterou má na tváři a jemně jí políbí. "To jsem velice poctěn." Jeho hlas je vlídný a milí.
Hladí ho stále tou rukou po tváři, druhou nakonec vyprostí taky a zajede mu dlaní jemně od tváře do vlasů… kouká mu slibně do očí
Znova jí políbí na rty. Rukou, kterou jí držel ruce, tou zajede do spod jejího tě a obejme jí kolem pasu.
Rukou s tváře přejede a chytne ho za krkem… přiblíží si ho tím víc k sobě a tamtu ruku z vlasů přejede k hrudi. Chytne se jemně jeho bundy a drží u sebe
Má ho ve svých spárech ale jemu to nevadí. On jen touží po Zoey. Jemu jedno co si sním, udělá hlavně, že bude v její přítomnosti.
Drží polibek, pak jen otevře oči a šeptne "Děkuju" říká to mile a upřímně.
Někdo začne klepat na dvéře. Dai si toho nevšiml je celý zasněný do Zoey. "Za tohle se přeci neděkuje."
" Ale ano, já za to děkuju, šeptne" zas si ho díky držení na krční páteři přitáhne k sobě a políbí. Toho klepání si taky nevšímá, má oči jen pro Daie
Oplatí jí polibek, ale trochu zdelší. Do pokoje vejde služka a hnedka se začne omlouvat. "Ehm promiň tě, že vyrušuju." Hnedka za sebou rychle zavře dvéře. Daien si toho všiml pozdě, že někdo klepal. Když viděl služku tak si něco pomyslel. "Ježíš to se může stát jenom mě." překulí se na záda.
Koukne na něj… pak ke dveřím, červená v tvářích. Jak služka za sebou zavře, musí se začít smát."v pořádku?" jde zas na čtyři nad něj a kouká mu do tváře.
"Ne protože si teď kom připadám, jak někdo kdo je uchyl." Z hluboka si povzdychne a pohled odvrátí na Zoey. Pohled je trochu divný nemá žádný tvar.
"Máš klíč od pokoje?" zeptá se nevinným hláskem.
"Mno je podle mě ve dveřích."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama