close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 






























/Pokud chceš spřátelit tak ZDE/

Neznámí příběh 2. část

20. února 2011 v 23:29 | Lumíík |  - Neznámí příběh

AvA
Posouváme se pomalu dál. Ta to část je podle mě nejzajímavější protože se tam něco dozvíme něco malinko o Zoeyiný rodině.  ;)


Jemně svoje zuby stiskne a projede svými upírskými zuby pod jeho kůži, ale tak opatrně aby ho to nebolelo… začne pít… jen jak se jí zahojí rány, hned se od táhne a dá si na rty dlaň, aby nemohla kousnout znova
Stáhne opět ruku k sobě."Jak se cítíš?" Nekoukne se na ní, ale koukne do země a zapřemýšlí se.
"Líp" šeptne skrz dlan… pomalu si lehne je poměrně unavená… kouká na něj zatím
"To jsem rád aspoň je to v pohodě." Jeho pohled je odvrácený někam jinam. Stále přemýšlí.
Kouká stále na něj.... pomalu se jí zavírají oči. Po chvilce usne a začne lehce oddychovat ústy zhluboka a pravidelně
Poté si sedne na zem a opře se o gauč. Tam taky po chvilce usne. Spí docela v klidu.  
Zoey se schoulí při spánku do klubíčka a tím přiblíží svou tvář k jeho uchu. Jde cítit a slyšet její klidný dech
Jeho to docela uklidňuje, když to takhle slyší. Možná vypadá jako buran ale není. Jen chce, aby byl někdo šťastnější, než je on.  
Stále tak spí. Spí déle než Dai
Dai se probudí a koukne na Zoey. Pomalu se zvedne, nadzdvihne Zoey tam kde má hlavu a sedne si na to místo. Pod její hlavu ještě strčí polštář.
Přitulí se k němu jen jak ho ucítí u sebe, stále spí ani neví co ze spánku dělá...
Jemu jedno jestli se k němu tulí nebo ne. Je nato zvyklí už od Nill. Zadivá se jinam.
Zoey se začne pomalu probouzet a hned jak si všimne že se k němu tulí zčervená v tváři a rychle vstane a sedí na gauči dál o něj " Omlouvám se, promin, j-já já..."
Dívá se jinam. Poté na ní odvrátí svůj zrak. " V pořádku nic se nestalo." Je, opět milí.
"Omlouvám se" řekne znova šeptem a koukne jinam.
"Jak jsem řekl je to v pořádku." Zvedne se a jde opět k oknu ale tam se už opře zády o zeď.
Kouká mlčky na něj, neví, co má říct… jen koukne do země a povzdechne si. Pak ale zase koukne na něj... "Proč jsi tam byl?, nikdo by tohle pro mě neudělal, nikdo mě z lidí nesnáší."
To bude asi tím, že já zase nesnáším upíry nebo démony. Hlavně jenom démony…" Podívá se na Zoey a začnou se mu objevovat vzpomínky na Nill. "… už kvůli Nill."
"Je mi líto co se stalo" sklopí hlavu. "Chybí mi moje rodina" šeptne si skoro neslyšně pro sebe
"Už je to dávno jsem s tím
smířený." Pořád nechává svůj zrak na Zoey.
Stečou jí slzy. Snaží si je rychle zachytit, aby jí neviděl brečet.
Všiml si těch jejich slz, ale dělá, jako že si toho nevšiml. Prostě jí respektuje a toleruje.
Stírá si tam ty slzy. A přitom sedí na gauči… pak vtane." Nejspíš bude lepší, když půjdu…" jde pomalu ke dveřím
Zastaví jí ještě předtím, než stihne dojít ke dveřím. "Proč pak najednou utíkáš?" Dívá se jí upřímně do tváře.  
Má sklopenou hlavu k zemi, pak se na něj podívá, po tváři se jí linou slzy." Pryč " Šeptne jemným hláskem.
Zvedne její hlavu a setře jí slzy, které jí stékají po tváři. "taková pěkná holka by plakat neměla." Má pocit, že ho něco k ní mrtě přitahuje.
Koukne mu do očí. "Proč by neměla plakat, když mám mnoho důvodu?"
Usměje se trošku, "Ale mě nikdy nikdo neměl rád, všichni po mě házeli kameny, kříže, česnek a hnali na sluníčko, a to na mě vůbec nepůsobilo ani jedno" ušklíbne se.
"Měla ses jim postavit a ukázat že jsi silná. Měl jsem trochu jiný příběh, ale oba dva jsme přišli o to nejcennější, co mě kdy měly. A to by nás mělo hnát k tomu, abychom jsme se proti tomu postavily."
"To ano, jenže. Já se nemám ani o koho opřít, ty má alespoň rodinu, já žádnou nemám, rodiče mi umřeli a můj mladší bráška sice zmizel, ale nevím, jestli vůbec ještě žije" Zase jí stečou slzy. Povzdechne si.
"Jedině o koho jsem se mohl opřít, byla Nill. Na svého pravého otce jsem se mohl jenom na pár věci spolehnout. Nill zemřela a teď kom nemám nikoho, komu bych mohl věřit. Ty jsi, určitě najdeš nějaké ty kamarádi ale i lásku." Pořád má takový pocit, jak kdyby ho k ní něco přitahovalo ale dosti velký.
"Není nikdo, není nikdo, kdo by mě měl rád" šeptne a koukne do země
"Někoho určitě si najdeš." Třeba to může být právě Daien koho si najde. Ten jeho pocit sílí a sílí. Zamyslí se nad tím. Že by to byla zase láska? Našel zase tu pravou? Tohle se mu všechno honí hlavou.
Zakroutí hlavou " Mám ten pocit, že ne, kamarády jsem neměla, lásku, to by byl zázrak, kdyby někdo byl " koukne na něj svýma zářivýma zelenýma očkama
Malinko se přiblíží k jejímu obličeji. "Hlavně si musíš věřit. Lásku najdeš i tam kde to nečekáš."
"Například? Dej mi jeden příklad kdo by mě chtěl?" šeptne tichým hlasem
Pokrčí rameny, že neví. "tak to nevím, ale někdo by se našel. To je zajistně pravděpodobné."
" Až někoho poznáš, dej vědět " Šeptne smutně.
"To se určitě dozvíš, až nastane ten pravý čas."
"Sem zvědavá kdy to bude" šeptne a kouká mu do očí
"To se dozvíš, neboj." Usměje se. "Mám na tebe jednu prosbu."
"Ano?"                                                         
"Zašla by, jsi semnou za mými rodiči?" Mile se usměje.
Přikývne. "Ráda" a úsměv mu mile oplatí
"Děkuji." Vyjde ven z domu a jde asi tím směrem kde je jeho pravý domov. Cestou přemýšlí.
Zoey jde po celou dobu vedle něj a kouká na cestu. Nějak ho vede tam, kde bydlí jeho rodiče.
" Kde je pochovaná Nill ? " zeptá se po chvilce nenápadně
Dai natočí zrak na Zoey. "Na městském hřbitově." Trochu mu nejde do hlavy, proč se na to ptá.
"Děkuju" koukne na něj. "Víš, chtěla jsem jí jít pozdravit, rovnou pozdravím i své rodiče." Usměje se a dojde s ním k domu kde bydlí jeho rodiče, zaklepe
Dai sklopí hlavu k zemi nechce aby viděla jeho obličej. Ke dveřím přijde jeho matka. Jako první se podívá na Zoey. "Vítám tě Zoey." Tím jak jeho matka oslovila Zoey zná její jméno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama