
Tato povídka je napsána s jednou holčinou se kterou mrtě ráda hraju. Už jen kvůli tomu že hra s ejí hodně líbila tak to tedkom přepisujeme jako povídku. Doufám že se vám to bude líbit tak jako mě a druhému autorovi.
Fialová: Lumíík
Bíla: mimozemštánek xD (tak jí přezdívám)
Fialová: Lumíík
Bíla: mimozemštánek xD (tak jí přezdívám)
Za nudného teplého večera v červnu jde mladý muž po městské ulici na kraji města. Chodí z města do města a někde pořád naráží na upíry a démony, kteří chtějí jeho krev.
Jedna dívka v jednom městě kde se zrovna mladý muž zdržoval, ucítila jeho krev, neodolala a sledovala ho až do temné uličky mezi domy
Muž stál v uličce k ní zády a jen mlčel. Hnedka mu docvaklo, že to je upírka. Jiný stvoření po jeho krvi nejdou
Dívka na něj koukala… měla na sobě kápi bez rukávů a čekala… zaujala jí jeho jizva, co měl po celém těle, co bylo odhalené
Natočil hlavu na tu dívku, co stála za ním a trochu zle se optá.
"Copak bys chtěla MNO?"
"Copak bys chtěla MNO?"
Dívka na něj koukala a prohlížela si jizvu… svýma očima tikla na jeho pohled…
"Tvoji krev, krásně voní"
"Tvoji krev, krásně voní"
"Promiň, ale moje krev není jen tak k mání." Otočí se celý na tu dívku. Na hlavě má kapuci a do obličeje mu sahají jeho blonďaté vlasy. Jako vždy má ruce v kapsách a rozepnutou bundu.
Dívka na něj kouká… jedním pohybem hlavy shodí kapuci ze své hlavy a odhalí tmavě hnědé vlasy pod ramena a zářivě zelené oči… po chvilce mlčení se optá:
"Od čeho máš tu jizvu?"
"Od čeho máš tu jizvu?"
"Tuhle jizvu? Od toho když na mě spadla hořící záclona, když mě bylo 10 let."Je s tím vyrovnaný a jizva je už jeho součástí života. I když se to stalo před 8 lety tak se za to nestydí.
Dívka si jeho jizvu dlouho prohlížela. Pak se zase vrátila k tématu před jizvou, "proč tvoje krev není jen tak k mání?"
"Protože není k mání. Určitě jí nikdy nedám upírovi nebo démonovi." Tohle téma ho trošku rozčílí, ale nedá to na sobě znát.
"Promiň, ale dodávku krve si najde někde jinde."
"Pila jsem už hodně krve, tvoje krev voní povědomě dvou rodinám, co mě nechali se napít, ale zrovna mě teď láká tvoje krev" šeptne dívka trošku chtivě a kouká stále na něj, její tvář je milá ale zároveň i odvážná
"A mohu vědět jakých rodin? Jaké rodiny si chtěla zničit?" Jeho tvář je plná hněvu. Předtím než potkal tu dívku, měl perný den, ze kterého není nadšený.
"Nechtěla jsem je zničit, nerada ubližuju lidem, tak jako ony mě a dalším milým upírům. Chtěla jsem jen jejich krev, nevysála jsem je, ani jim nezničila rodiny, jen si je trošku ochutnala… Jedna byla v nedalekém městě jmenovala se (nevím nějaké příjmení na příjmení hlavu moc nemám xD) byli to milí lidé…" mluví klidně a poměrně mile
Dívka si jeho jizvu dlouho prohlížela. Pak se zase vrátila k tématu před jizvou, "proč tvoje krev není jen tak k mání?"
"Protože není k mání. Určitě jí nikdy nedám upírovi nebo démonovi." Tohle téma ho trošku rozčílí, ale nedá to na sobě znát.
"Promiň, ale dodávku krve si najde někde jinde."
"Pila jsem už hodně krve, tvoje krev voní povědomě dvou rodinám, co mě nechali se napít, ale zrovna mě teď láká tvoje krev" šeptne dívka trošku chtivě a kouká stále na něj, její tvář je milá ale zároveň i odvážná
"A mohu vědět jakých rodin? Jaké rodiny si chtěla zničit?" Jeho tvář je plná hněvu. Předtím než potkal tu dívku, měl perný den, ze kterého není nadšený.
"Nechtěla jsem je zničit, nerada ubližuju lidem, tak jako ony mě a dalším milým upírům. Chtěla jsem jen jejich krev, nevysála jsem je, ani jim nezničila rodiny, jen si je trošku ochutnala… Jedna byla v nedalekém městě jmenovala se (nevím nějaké příjmení na příjmení hlavu moc nemám xD) byli to milí lidé…" mluví klidně a poměrně mile
" A ta druhá??" Schválně se vyptává jestli se nezapletla s jeho rodinou. nemá zájem o svou rodinu ale v hlouby duše se o ní zajímá. Jeho pohled je bezvýznamný a trpký.
Dívka se zapřemýšlí "Nemohu si vzpomenout na přesný jméno, ale voěli stejně jak ty... až na jednoho byl to otec v tý rodině, vypadal divně, ztratili syna když byl ještě malý, někdo jim ho prý unesl" pokčí rameny "příjmení začínalo na w, velmi milý lidé, nabídla jsem jim pomoc, ikdyž ten otec vypadal že má velký odpor na hledání ztracenýho syna"
" won Deich?" Pěkně ho to znepokojilo. On je vlastně ten stracený syn. On je ten kousíček co jim chybý jen ten otec co žije s jeho matkou není jeho otec. On žil se svým pravím otcem.
"Ano přesně tak" řekne hned, jak uslyší to jméno…. "Milý lidé…"
Mladší muž jen mlčí a zatíná zuby. Taky má nějakou část k té rodině odpor. Už jen kvůli tomu matičnímu manželovi.
Dívka na něj pocelou dobu kouká " Co se děje?"
"Nic se neděje." Na jeho pohledu se nic nezměnilo. Stále je bezvýznamný. V hlavě se mu honí mrtě myšlenek.
"Bylo tomu dítěti dva roky, když ho unesli?"
Dívka přikývla "Ano, unesli ho ve dvou letech, víc už nevím"
"Aha…" To na co se jí ptal, to svědíš o tom, že to je jeho rodina a že on je jejich syn.
Koukala na něj při tom hromovém mlčení
"Tak zpátky k tématu, nedáš mi svojí krev alespoň ochutnat?"
"Ne protože už jí znáš tu krev, co já v sobě nosím."
Podívala se na něj udiveně " ty jsi ten syn? "
"Ano bohužel ano" Už ho to tam otravuje a jde pomalu pryč. "a pro krev si zajdi k mým rodičům"
Dívka za ním vykročila " Hej, já nejsem tak odbytná"" chytne ho za rameno
Na to, jak mu položila ruku na rameno a rychle zareagoval. Přirazil jí ke zdi a řekl jí do ucha.
"To je možný ale svou krev ti nedám" Je podrážděny
z minulých dní.
Trošku jí to zabolelo, jak jí přirazil k té zdi… koukne na něj…
"Promiň, ale opravdu jí nedávám na potkání." Řekl to upřímně. Poté jí pustí a jde pryč.
Dívka si nechala odstup, ale šla za ním… po celou cestu ho jakoby sledovala… "Kam jdeš?"
"Domů." Jde do staré chatrče, která je v temném lese blízko od hranic teritoria upírů.
"aha" šeptla při cestě a jak došli před chatrč, zastavila se. "Mohu dovnitř nebo mě tu necháš jen tak venku?"
"Představ si že tu můžeš venku zůstat" Ignorantsky ale i ironicky řečeno. Jde dovnitř do domu a nechá pootevřené dvéře. Chvilku je vidět, jak tam chodí potom tam je ticho.
Dívka se zapřemýšlí "Nemohu si vzpomenout na přesný jméno, ale voěli stejně jak ty... až na jednoho byl to otec v tý rodině, vypadal divně, ztratili syna když byl ještě malý, někdo jim ho prý unesl" pokčí rameny "příjmení začínalo na w, velmi milý lidé, nabídla jsem jim pomoc, ikdyž ten otec vypadal že má velký odpor na hledání ztracenýho syna"
" won Deich?" Pěkně ho to znepokojilo. On je vlastně ten stracený syn. On je ten kousíček co jim chybý jen ten otec co žije s jeho matkou není jeho otec. On žil se svým pravím otcem.
"Ano přesně tak" řekne hned, jak uslyší to jméno…. "Milý lidé…"
Mladší muž jen mlčí a zatíná zuby. Taky má nějakou část k té rodině odpor. Už jen kvůli tomu matičnímu manželovi.
Dívka na něj pocelou dobu kouká " Co se děje?"
"Nic se neděje." Na jeho pohledu se nic nezměnilo. Stále je bezvýznamný. V hlavě se mu honí mrtě myšlenek.
"Bylo tomu dítěti dva roky, když ho unesli?"
Dívka přikývla "Ano, unesli ho ve dvou letech, víc už nevím"
"Aha…" To na co se jí ptal, to svědíš o tom, že to je jeho rodina a že on je jejich syn.
Koukala na něj při tom hromovém mlčení
"Tak zpátky k tématu, nedáš mi svojí krev alespoň ochutnat?"
"Ne protože už jí znáš tu krev, co já v sobě nosím."
Podívala se na něj udiveně " ty jsi ten syn? "
"Ano bohužel ano" Už ho to tam otravuje a jde pomalu pryč. "a pro krev si zajdi k mým rodičům"
Dívka za ním vykročila " Hej, já nejsem tak odbytná"" chytne ho za rameno
Na to, jak mu položila ruku na rameno a rychle zareagoval. Přirazil jí ke zdi a řekl jí do ucha.
"To je možný ale svou krev ti nedám" Je podrážděny
z minulých dní.
Trošku jí to zabolelo, jak jí přirazil k té zdi… koukne na něj…
"Promiň, ale opravdu jí nedávám na potkání." Řekl to upřímně. Poté jí pustí a jde pryč.
Dívka si nechala odstup, ale šla za ním… po celou cestu ho jakoby sledovala… "Kam jdeš?"
"Domů." Jde do staré chatrče, která je v temném lese blízko od hranic teritoria upírů.
"aha" šeptla při cestě a jak došli před chatrč, zastavila se. "Mohu dovnitř nebo mě tu necháš jen tak venku?"
"Představ si že tu můžeš venku zůstat" Ignorantsky ale i ironicky řečeno. Jde dovnitř do domu a nechá pootevřené dvéře. Chvilku je vidět, jak tam chodí potom tam je ticho.
Koukala dovnitř přes tu škvíru, dlouhou dobu… "To si udělal naschvál?, abych vešla a ty mě mohl vykopnout?" Když neodpovídá, rozhodne se jít dovnitř, otevře a zavře za sebou, koukne na něj.
Dai, tak se ten muž jmenuje. Sedí na gauči a vedle sebe má docela dost ampulí své krve. A v ruce má další dvě, má tam dvě aby to rychleji odsýpalo.
"Hm?"
"Hm?"
Zoey, tak se jmenuje ta dívka, koukala na něj trošku vyjeveně " Co to děláš?"
"Co? Odsávám svou krev do ampulí. Mám jí nadbytek." Koukl zajímavě na Zoey i když ještě nezná její jméno.
"Na co? A když už jsme u toho… nedáš mi alespoň jednu tu ampuli?" optá se, když si ho tak prohlíží, co dělá a koukne na ty všechny ampule.
"ne ty jsou na jiné účely a pro někoho jiného." když naplní poslední ampulky tak to všechno schová a uklidí a ampulky dá do speciální krabice. Par si jich schová k sobě
"Pro koho? Na jaké účely?" kouká na ty ampule, jak je uklízí a pak se podívá na něj.
"Do nemocnice pro nemocné lidi." Krabici nechá na stole a sedne si na gauč
" To je milý, ale, jaký to má účel? " stále stojí kousek od těch dveří, co zavřela za sebou
"Moje krev léčí jak nemoce tak zranění tím je zvláštní a tom jsem taky hledaný a utočí na mě." Začíná být milejší.
"Aha" šeptne…
" No jo no. Dělám to od té doby, co mi někdo zmizel ze života." Pomalu se postaví a jde k oknu. Vzpomněl jsi na jeho lásku Nill.
"Kdo?" Podívá se na něj takovým zkoumavým pohledem….
"Jedna dívka, kterou jsem doopravdy miloval." Stojí u okna a přemýšlí má jiný hlas a je najednou hodný a milí.
"A, co se stalo?, že tu s tebou není?, že s ní nejsi?" kouká na něj zvědavě, pomalu si i rozpomněla na to, jak jsou její rodiče mrtvý.
Rukou se opře o zeď a začne jí svírat v pěst. "Musel, jsme se s ní rozejít, aby byla v bezpečí. Ale nějak se to zvrtlo."
Rukou se opře o zeď a začne jí svírat v pěst. "Musel, jsme se s ní rozejít, aby byla v bezpečí. Ale nějak se to zvrtlo."
Zoey pozorně poslouchá, jenže jí zvědavost nedá a musí se ptát " Jak, zvrtlo?"
Zatíná ruku v pěst ještě víc. "Dva dny nato mě zemřela v náručí když na mě utočil démon. A ona se mu postavila do rány. Na místě hnedka zemřela." Začne zatínat i zuby.
"T-to je mi moc líto" Po celou dobu si všímala jeho reakce a hlasu, jeho samotného chování… Pomalu se jí po tváři začnou linout slzy "N-neměla jsem se ptát" šeptne a pomalu couvá "Omlouvám se" otevře dveře a vyběhne ven, běží sama ani neví kam a její krok jí směruje do části upírů. Někde v té části lesa se zastaví a udýchaně se opře o strom
Přemýšlí nad tím, jestli má jít za ní nebo ne. Jinak on si nebude brát vinu na sebe, že se jí něco stalo pro zatím, než změní názor. Chvilku tam ještě stojí.
Je v tom lese a oddechuje zrychleně… po tváři se jí linou slzy, mnoho slz, vyčítá si, že se vůbec ptala na něco, co mu nejspíš nedělalo dobře… Uslyší nějaký korky
Upír se k ní přiblíží a jak jí spatří hned si olízne rty... "mmmmm, čerstvá krev a ke všemu ještě mladá dívčina Hehe"
Upír se k ní přiblíží a jak jí spatří hned si olízne rty... "mmmmm, čerstvá krev a ke všemu ještě mladá dívčina Hehe"
Ještě chvilku se rozhoduje. Má jít? Nemá jít? Rozhodne se proto, že půjde za ní. Vyjde pomalu ven a jde někudy lesem.
Upír Zoey velmi surově vezme za obě zápěstí a přitiskne silně na strom… ruce jí chytne jednou rukou a druhou jde, ke krku jí přiškrtí " Bud budeš souhlasit, nebo si tě vysaju a pak teprve užiju" zasměje se zle a surově jí praští přes tvář.
Zoey se tam na všech těch místech udělají červené skvrny, po tváři se j stále linou slzy " NIKDY! "
Zoey se tam na všech těch místech udělají červené skvrny, po tváři se j stále linou slzy " NIKDY! "
Dai jde pomaleji dál, neví, kudy šla tak jde za nosem, musela utéct asi trochu dál, než si myslel. Jemně si povzdychl.
Upír "Nebraň se tomu!" zařve na ní zlým hlasem upír z temnot.
"Nikdy!!!!" Vyjíkne Zoey na upíra a snaží se ho od sebe odkopnut, ale jde jí to z těžka když jí drží obě zápěstí.
"Nikdy!!!!" Vyjíkne Zoey na upíra a snaží se ho od sebe odkopnut, ale jde jí to z těžka když jí drží obě zápěstí.
Jeho pohled se změní do zlosti a agresivity. I jeho chůze je jiná. Ruce má v kapsách a jde dál stále za nosem.
Upír si Zoey velmi surově přitiskává ke stromu a snaží se jí nějak kousnout.
Zoey ho nohama od sebe odkopává " Nech mě! Nedotýkej se mě!!! "
Zoey ho nohama od sebe odkopává " Nech mě! Nedotýkej se mě!!! "
Slyší křik Zoey má docela dobrý sluch co se tyče na rozpoznání hlasu. Jeho krev začíná být hodně cítit, Jen co je uvidí tak se mu ještě zmenší oči.
Zoey Daie ucítí… v mysli se hned snaží dělat něco jako telepatii ale vůbec jí to nejde " Jdi pryč ne! Nechoď sem!" říká si v mysli pořád dokola… pak když je už hodně Dai blízko kousne se silně do rtu, aby šla cítit jen její krev.
Upír co už se chtěl pomalu otočit, se hned otočí při pohledu na její krev oči zase k ní…
Upír co už se chtěl pomalu otočit, se hned otočí při pohledu na její krev oči zase k ní…
Dai přijde k nim na menší blízkost a trochu zuřivě promluví."Pust tu dívku." Jeho pohled není jenom agresivní nebo vraždivý ale dokonce i takový zuřiví.
Upír se otočí… "To říká kdo?!?" řekne zlostně na Daie.
Zoey kouká na něj… zakroutí hlavou tak aby to nedělal
Zoey kouká na něj… zakroutí hlavou tak aby to nedělal
"To tě nemusí zajímat." Surově mu vpálí pěstí do spánku. "Nech si zajít chuť"
Upír padne k zemi, ale neumře. na upíra to působí jen jako uspání, pustí Zoeyiny ruce…
Zoey slítne na zem a při pádu se její záda pěkně rozdrásají o strom. Zakňučí bolestí, tvář s krkem a zápěstími má červené
Zoey slítne na zem a při pádu se její záda pěkně rozdrásají o strom. Zakňučí bolestí, tvář s krkem a zápěstími má červené
Podá Zoey ruku. "Vstávej holka." Přitom pořád sleduje toho upíra. Přemýšlí, co mu má udělat.
Upíra může zabít jedině při rozřezání jeho srdce na maděru.
Zoey vstane a bolestně přivře oči a koukne na něj
Zoey vstane a bolestně přivře oči a koukne na něj
"Máš něco ostrého u sebe?" zeptá se Zoey a přitom se na ní podívá.
Zoey začne hledat a nakonec z pouzdra na pásku vyndá kudlu kratší ale pěkně ostrou, podá mu ji Daiovi a kouká, co chce udělat.
Vezme si tu kudlu a jde pomalu k tomu tělu. Rychle nachmatá kde má srdce, ale chvilku počká, jestli je plně uspaný.
Upír se ani nehne. Zoey se na něj dívá, ruce si položí na hruď a kouká
Dai mu tou kudlou jemně zajede do srdce a vytvoří mu tak kříž ale obráceně. Poté z toho vytvoří světové strany.
Zoey se trošku zmenší zorničky a odvrátí zrak… ruce stále položené na hrudi pak je dá ale podél těla.
To určitě toho upíra zneškodnilo. Vytáhnul z jeho srdce kudlu a přišel k Zoey. "Jak se cítíš?"
"Divně" šeptne a koukne na něj, pak koukne na upíra
"Tak pojď semnou." Vezme jí za ruku a vede jí opět k sobě do domu.
Trošku jí to zabolí a přivře oči bolestně. Nemůže se moc dobře hýbat kvůli rozdrásaným zádům…
Vycítí tu její bolest. Zastaví a hodí si jí do náruče a jde, sní v náruči dál. Bude to takhle lepší.
Trošku se lekne, když si jí bere do náruče, zčervená lehce na tvářích a koukne na něj… Takhle ho neznala
To je jeho druhá stránka. Dojde do domu a posadí jí na gauč.
"Proč jsi tam šel?" řekne tiše, když sedí a kouká na něj
Upír se ani nehne. Zoey se na něj dívá, ruce si položí na hruď a kouká
Dai mu tou kudlou jemně zajede do srdce a vytvoří mu tak kříž ale obráceně. Poté z toho vytvoří světové strany.
Zoey se trošku zmenší zorničky a odvrátí zrak… ruce stále položené na hrudi pak je dá ale podél těla.
To určitě toho upíra zneškodnilo. Vytáhnul z jeho srdce kudlu a přišel k Zoey. "Jak se cítíš?"
"Divně" šeptne a koukne na něj, pak koukne na upíra
"Tak pojď semnou." Vezme jí za ruku a vede jí opět k sobě do domu.
Trošku jí to zabolí a přivře oči bolestně. Nemůže se moc dobře hýbat kvůli rozdrásaným zádům…
Vycítí tu její bolest. Zastaví a hodí si jí do náruče a jde, sní v náruči dál. Bude to takhle lepší.
Trošku se lekne, když si jí bere do náruče, zčervená lehce na tvářích a koukne na něj… Takhle ho neznala
To je jeho druhá stránka. Dojde do domu a posadí jí na gauč.
"Proč jsi tam šel?" řekne tiše, když sedí a kouká na něj
"To je jedno." Nabídne jí svou ruku k tomu, aby se napila. "Napij se, udělá se ti líp." Sleduje jí.
Odmítne… " Ne "
"Ale ano." Má takový pohled, aby to udělal. "Ta ampule by ti nestačila. Tak šup." Pořád jí nabízí tu ruku.
Stále odmítá. "Ne! Nebudu z tebe pít"
Jeho pohled začíná být opět jiný spíš naléhavý. "Tak se už sakra napij a neodmlouvej."
Stále odmlouvá, potom co jí pomohl, mu nechce nijak brát krev. "Prostě ne!"
"Neodmlouvej, můžeš být ráda, že ti to nabízím sám a to dobrovolně ještě." Pořád jí sleduje. Nelíbí se mu, jak vypadá a jak na tom je. Hrozně mu připomíná Nill jak chováním tak vzhledově.
Hodí pohled jinam… "dobrá" nechce se nijak hádat… koukne mu na ruku a jemně pootevře ústa, jeho ruku chytne zuby, ale ještě nestiskne… koukne takovým divným pohledem na něj něco jako náznak, fakt musím?
Jeho pohled naznačuje, ať se napije. Trochu je na to zvyklí její zoubky mu připadají jako jehly, od kterých má už rozpíchané ruce.






