
První díl Fénixových královen je hotov... =) budu jen ráda, když s objeví komenty.
Komentáře v tom jsou od Scuroen která sídlí na jiném blogu.
Komentáře v tom jsou od Scuroen která sídlí na jiném blogu.
Jedné krásně teplé noci se chystá ke spánku dívka, jménem Sophie. Jde pomalu do svého pokoje. V tom jí zastaví její starší bratr Daiki, který k ní přijde a jako správný bratr (i když jsou bez rodičů) jí dá na čelo pusu a potom se na ní usměje. Sophie opětuje jeho úsměv…
"Dobru noc sestřičko." Je na ni hodný, milý a je to bratr, jaký má být.
"Dobrou bráško." Sophie vejde do pokoje a praští sebou do postele. Po několika minutách usne.
Zatímco spí, se pomalu otevřou balkonové dveře a dovnitř vejdou dvě postavy. Chlapec a dívka. Oba dva jsou zahaleni v pláštích a přes hlavu mají velké kápě, díky kterým jim není vidět do tváře. Přistoupí k její posteli a chvilku se na ní dívají.
Daiki ji každou noc kontroluje, aby se jí něco nestalo. Když přijde do pokoje tentokrát, oba dva spatří. "Co vy tu děláte?" zeptal se.
Postava dívky se na něho otočí a řekne. "Už přišel čas. Musíme si jí odvést. Je nám to líto, ale musíme, však dobře víš, co je zač." Dívka k němu přistoupí. "Ukaž svou pravou tvář, Daiki." Dívka se mu podívala do tváře a viděla v jeho očích jen svůj odraz.
"Promiň, ale ještě ti ji nemohu ukázat." odvětil smutně.
Nato se už Sophie probudila a podívala se nejdříve na oba neznámé a potom na svého bratra. "Brácho?! Co to má znamenat?!"
Daiki ihned zareaguje. "To ti potom vysvětlím. Nejdříve půjdeš s námi a potom se to dozvíš." Podíval se na svou sestru a potom na zahaleného chlapce. "Udělej, co musíš, ale šetrně, ano?"
"Ano provedu." promluvil potichu chlapec.
Podá ruku Sophii a ta jí přijme. Vyleze z postele a se zájmem se na něj podívá. "Kdo pak jsi, mládenče." /,,Tvůj vnuk, babičko." xD/
"To ti bohužel nemohu říct. Pro zatím." odpoví.
"Škoda jsem zvědavá." /Ta ho vážně balí! A to ho ještě ani neviděla!/
"A taky budeš." dodal její Daiki. Odchází s neznámou dívkou po boku.
Sophii si není moc jistá, proč a co se děje. Ale když tak sleduje svého bratra, tak se mu na zádech objevuje jedno velké tetování, které se táhne přes celá záda až k zápěstí na levé ruce. /Zřejmě spí nahý/ Začne jí to vrtat hlavou. Už i jeho postava je jiná. Silnější a mohutnější. Už to není ten Daiki, kterého zná. Je jiný.
Vyjdou před dům a tam stojí dalších několik osob, který mají také pláště a kapuci přes hlavu. "Tak tohle je tvá sestra Daiki? Představovala jsem si ji jinak..." Řekla to další dívka, ale té už byly vidět zelené vlasy, které jsou rovné a na konci trochu vlnité.
"Ty máš vždycky jiný, představy krásko."
"Bla bla bláá Daiki s těmahle kecama zalez." /tohle taky radši neopravuju/
"Tady už končím." promluví náhle Sophie, otočí se a jde zpět do domu.
"Nikam nechoď, prosím!" Neznámý kluk, kterého následovala ven, ji zastaví. ,,Už jen kvůli svému bratrovi a zbytku rodiny."
"Aaaaaaaaaaaaaaakiro, neprodlužuj to a řekni jí to narovinu, jinak tu budeme tvrdnout až do rána." Trochu zvýšila hlas dívka se zelenými vlasy.
/A tohle je opravený v další kapitole/
"Pomlč Tamae ty máš co říkat." Do toho skočí Sophie. " Nemám zájem, i když nevím kdo jste tak mě nechejte být ať si žiju v pokoji dál jak jsem žila… a s tebou bratříčku jsem už skončila." Daiki (bratr Sophie) se na ní podívá a je hezčí než předtím je jiný tuplem jiný už i do základu. " Sestřičko nato je už pozdě." Obejme dívku, která je pořád sním kolem pasu, a přitiskne si jí k sobě. "Víš život, je život a klam je klam." Sophii zesmutní oči a potom i hlavu sklopí k zemi.






