
Opět se dostáváme k dalšímu dílku. Tentokrát se dozvíte očem se Jessica, Andrej a Eiri-senpai bavily a jak v tom je zapletena Nicolet.
Jessica pomalu odejde z místnosti. Začne přemýšlet o zvycích tady v Japonsku. Spíše myslí na Andreje než na to nad čím přemýšlí. připadá si hloupě a hrozně. Kdyby se zastavila včas mohlo to dopadnout jinak. Kdo to ale mohl tušit, že zrovna to dopadlo takto jak to je. Andrej nenávidí Jessicu. Jessica zase Andreje miluje ještě víc než předtím. Po dlouhé chůzi domů skoro přes půlku města kde teďkom bydlí, přijde domů do pokoje, zrovna když slunce zapadá. Lehne si na postel a zavře oči. Po několika minutách usne.
Stejný čas, ale jsme v Andreovim pokoji. Andrej má jen zavřený oči. Do jeho pokoje přijde jeho o rok mladší sestra Nicolet.
"Bratříčku? Večeře je hotová."
"Ano hnedka přijdu Nicol." Otevře oči a upře na ní své měděné oči. Nicol pohled opětuje usměvem a odejde do kuchině. Nezapomene za sebou zavřít dvéře. "Ta se mě na to bude určitě ptát." Vstane z postele a jde do kuchině za Nicol. Sejde po schodech dolů do kuchině. Sedne si ke stolu polovičně. Před něj je položen talíř s jídlem.
"Dobrou chuť."
"Tobě taky sestři." Pomalu se dá do jídla. I když Nicolet je teprv šestnáct let umí dobře vařit.
"Andreji? Mohu se tě na něco zeptat?"
"Ano můžeš." Mluví jen když spolkne sousto.
"Jak jsi předtím myslel část věty, která zněla; Občas lituji že jsem jí opustil?" Zvědavý pohled ale i takový naléhavý. Andrej se podívá do jídla a začne s příborem v něm točit.
"Jak?" Trochu se zamyslí. " I když potom co udělala. Jak nás zníčila, to bych byl schopnej jí odpustit. Ale to jak se ke mě chovala už ne. Občas mívým ne put hořkosti a slabosti proti ní. Jednoduše řečeno je možnost že jí stále miluji přes tu nenávist."
"Eh? Trochu ti nerozumím ale to zachvilku poberu." Neviná tvářička s usměvem. Sám zvedne jedno obočí a koukne na Nicolet. Moc dobře ví že mu rozumí i když tohle mu moc nejde.
"Ale neříkej. Moc dobře mi rozumíš."
"Tak dobrá, jsi vítěž. A teďkom mě popravdě řekni co jsi řešil s Jessicou."
"Ty si nedáš říct, že?"
"Ne. Moc dobře víš proč." Jen přikývl a ještě dojedl poslední sousto jídla. Odsune od sebe talíř a oči zaměří jinam.
Stejný čas, ale jsme v Andreovim pokoji. Andrej má jen zavřený oči. Do jeho pokoje přijde jeho o rok mladší sestra Nicolet.
"Bratříčku? Večeře je hotová."
"Ano hnedka přijdu Nicol." Otevře oči a upře na ní své měděné oči. Nicol pohled opětuje usměvem a odejde do kuchině. Nezapomene za sebou zavřít dvéře. "Ta se mě na to bude určitě ptát." Vstane z postele a jde do kuchině za Nicol. Sejde po schodech dolů do kuchině. Sedne si ke stolu polovičně. Před něj je položen talíř s jídlem.
"Dobrou chuť."
"Tobě taky sestři." Pomalu se dá do jídla. I když Nicolet je teprv šestnáct let umí dobře vařit.
"Andreji? Mohu se tě na něco zeptat?"
"Ano můžeš." Mluví jen když spolkne sousto.
"Jak jsi předtím myslel část věty, která zněla; Občas lituji že jsem jí opustil?" Zvědavý pohled ale i takový naléhavý. Andrej se podívá do jídla a začne s příborem v něm točit.
"Jak?" Trochu se zamyslí. " I když potom co udělala. Jak nás zníčila, to bych byl schopnej jí odpustit. Ale to jak se ke mě chovala už ne. Občas mívým ne put hořkosti a slabosti proti ní. Jednoduše řečeno je možnost že jí stále miluji přes tu nenávist."
"Eh? Trochu ti nerozumím ale to zachvilku poberu." Neviná tvářička s usměvem. Sám zvedne jedno obočí a koukne na Nicolet. Moc dobře ví že mu rozumí i když tohle mu moc nejde.
"Ale neříkej. Moc dobře mi rozumíš."
"Tak dobrá, jsi vítěž. A teďkom mě popravdě řekni co jsi řešil s Jessicou."
"Ty si nedáš říct, že?"
"Ne. Moc dobře víš proč." Jen přikývl a ještě dojedl poslední sousto jídla. Odsune od sebe talíř a oči zaměří jinam.
"Neřešil jsem to jenom s Jessicou ale i s Eiri-sama. Víš jak nám jednou otec vyprávěl tu historku o lidech který se živý krví. Objevila se nová generace a co je nejhorší chtějí tebe." Zvedne oči k Nicolet. " Ty máš schopnost vydět co se stane dopředu. Takový člověk se rodí jednou za 150 let. Ty jsi ta další, která nosí tu to schopnost. Dříve jí používaly upíři jen proto aby zjistily jestli nebudou nějaké útoky proti nim."
"Už to chápu. Vám jde jen oto aby jste je zlikvidovaly a mě uchránily."
"Máme zatím výhodu. Neví že jsi to ty. Až půjde do tuhého domluvím se s Ronou, Michaelem a ještě s někým, že tě ukryjí na dost dobrém místě nebo se zatím odstěhuješ jinam."
"Zase všechno já. Už celej život jenom já. Taky to je důvod že mě tolik hlídáš?"
"Ano je. Musím tě předtím ochránit. I naši to dělaly dokud nezemřely." Nicolet se to hodně dotkne, už jen proto že jako malá byla hrozně závislá na rodičích ale i na svém bratrovi. Nejvíce tedy na rodičích. Andrej se zvedne a přijde k ní. Postavíjí a sedne si na její místo, jí si posadí na klín a obejmejí. "Pššt to bude dobrý neboj." Po tváři se jí roztečou slzy. S vzlykotem potichu promluví. přesnější řekne co vyděla.
"Ne nebude. Ty zemřeš, při posledním boji tě těžce zraní a ty tomu podlehneš." Zvedne své měděné oči na Andreje. "Ten postup nezměníš jak se to bude vyvíjet."
"Já vím. Stím jsem počítal už od začátku. Slib mi, že to nikomu jinému neřekneš."
"Ano neřeknu." Setře si slzy a obejme ho kolem krku, pevně ho sevře. Andrej svou hlavu opře o rameno Nicol a zavře oči. Neusne, přemýšlí nad tím vším. Nicol se ho pustí a zvedne se z jeho klína. "Půjdu si lehnout." Odejde do svého pokoje. Nádobí nechá na stole. Andrej stále přemýšlí, vnímal i trochu Nicol. Vstal sebral nádobí dal ho do dřezu a též si šel lehnout.
"Už to chápu. Vám jde jen oto aby jste je zlikvidovaly a mě uchránily."
"Máme zatím výhodu. Neví že jsi to ty. Až půjde do tuhého domluvím se s Ronou, Michaelem a ještě s někým, že tě ukryjí na dost dobrém místě nebo se zatím odstěhuješ jinam."
"Zase všechno já. Už celej život jenom já. Taky to je důvod že mě tolik hlídáš?"
"Ano je. Musím tě předtím ochránit. I naši to dělaly dokud nezemřely." Nicolet se to hodně dotkne, už jen proto že jako malá byla hrozně závislá na rodičích ale i na svém bratrovi. Nejvíce tedy na rodičích. Andrej se zvedne a přijde k ní. Postavíjí a sedne si na její místo, jí si posadí na klín a obejmejí. "Pššt to bude dobrý neboj." Po tváři se jí roztečou slzy. S vzlykotem potichu promluví. přesnější řekne co vyděla.
"Ne nebude. Ty zemřeš, při posledním boji tě těžce zraní a ty tomu podlehneš." Zvedne své měděné oči na Andreje. "Ten postup nezměníš jak se to bude vyvíjet."
"Já vím. Stím jsem počítal už od začátku. Slib mi, že to nikomu jinému neřekneš."
"Ano neřeknu." Setře si slzy a obejme ho kolem krku, pevně ho sevře. Andrej svou hlavu opře o rameno Nicol a zavře oči. Neusne, přemýšlí nad tím vším. Nicol se ho pustí a zvedne se z jeho klína. "Půjdu si lehnout." Odejde do svého pokoje. Nádobí nechá na stole. Andrej stále přemýšlí, vnímal i trochu Nicol. Vstal sebral nádobí dal ho do dřezu a též si šel lehnout.
***
Druhý den ráno je jak to předchozí. Oba dva se vypravý do školy postupně. Nejdříve Andrej poté Nicolet. Opět se v půlce cesty do školy srazí a jdou všichni společně. Jen co přijdou ke škole tam na ně čeká Jessica.
"Dobré ráno." Pozdravý potichu všechny. Pozdrav je jí opětován jenom ne odevšech. Nicol jí vraždí,propaluje jenom jedním pohledem. Na to se odeberou do třídy. Rona s Michaelem jen trochu zakroutí hlavou a jdou též do své třídy. Jako naši sourozenci.
Ve třídě u Andreje; Přijde k němu Jessica a promluví.
"Ty mě ani už radči nepozdravíš?"
"Ne." Zvedne k ní oči, podívá se do těch jejích. "Mám k tomu své důvody."
"Ale neříkej. To ti nevěřím. Ona už to ví?"
"Jo. Musel jsem jí to říct. Nedalo se nic dělat." Jess koukne po třídě a potom kuk na něj trochu zle. I přesto se přiblíží k jeho obličeji dost blízko. Rukama se opře o jeho nohy.
"Vím co chceš. Je to na tobě znát dost." Mluví potichu a tajemně.
"Jo? A co chci?"
"To ti řeknu až bude nato čas."
"Ty jsi myslíš, že jsem tak blbej? Už jsem tě prokoukl." Položí ruku Jessice ze zadu na krk a trochu přitáhne polibíjí a ještě dodá. " Už nikdy víc to neskoušej." Málem mu vlepí facku, ale rozmýsli si to rychle.
"Ty seš tak necitnej. To ses zatu dobu tak změnil?"
"Já, že jsem necita? To spíš ty jsi necita. Ty jsi zničila naší rodinu. I když mám dva pocity co k tobě cítím, jsem překvapen že ty se chceš ke mě vrátit." Malinko zavrčí.
"Klidně to i přiznám. Chovala jsem se jak husa, stále tě chci." Andrej se už jenom ušklíbne a mlčí. V tom tam přijde Eiri-sama na hodinu. Jessica se odebere do své lavice. Je trochu potupena, jí to moc nevadí nepocítito jinak. Andrej má na tváři furt ušklebek.
Hodina začala tradičně. Probíraly zrovna mytologii. To téma nebylo zajimavé ale ten výklad ano. Po skončení první hodiny, nastaly další a ty také končily až byla přestávka na oběd. Opět se někteří přemýstily bud do jídelny nebo někam do okolí školy. Jessica a Andrej se náhodou srazily v šatně. Udělal pár kroků k Jessice a opřel jí o nějakou skříňku.
"Proč to takhle děláš? Proč? Co jsem ti udělal. Musíš mě takhle trestat?!" Je opřena o skříňku a ruce položí kolem jeho krku.
"Ne nemusím ale já chci. Ty bezemě žít nemůžeš. I když jsi měl mezi tím jinou prostě máš pocit, že já patřím k tobě."
"Dobře řečeno krásko." Malinko se na ní přitiskne.
"To jsi mě už odpustil?"
"Ne. A ještě nehodlám ti odpustit." Malinko vášnivěji jí políbí. Polibek je mu oplacen ale víc vášnivější.
"Miluji tě." Potichounku vysloveno. Obejme ho pořádně kolem krku. A začne ho líbat. Sám se kní přidá. Chvilku je nikdo nevidí, než přijde Nicol, Michael, Rona a Allen. Ty je jenom potichu pozorují. Nicolet pomalu puká zlostí. Rona se jenom usmívá. Michael a Allen ty zase nadtím si lámou hlavu. Andrej natočí oči směr k nim a rychle se odtrhne od Jessicy. Polkne když se podívá na Nicolet. Jessica na ně taky otočí hlavu potom se podívá na Andreje. "A jsme v ..... " Dodala po té chvilce.
"Jo to jsme." Odvrátí pohled na Jessicu.
"Andreji? To jsme si nedomluvily!" Nicolet zvyšuje hlas. Allen zareaguje tak že malinko ucpe Nicol pusu a začne jí odtamtud odtahovat. Nicol se chvilku vzpírá ale potom povolí a radči odejde pryč. Jess a Andrej si oddychnou ale ne uplně.
"To ti nějak rychle rozvázala jazyk chlape." Michael se zasměje a tím trochu popíchnul Andreje.
"To víš to někdo musí umět." Jess se rychle zastala Andreje. Mrkne levým okem.
"Dobré ráno." Pozdravý potichu všechny. Pozdrav je jí opětován jenom ne odevšech. Nicol jí vraždí,propaluje jenom jedním pohledem. Na to se odeberou do třídy. Rona s Michaelem jen trochu zakroutí hlavou a jdou též do své třídy. Jako naši sourozenci.
Ve třídě u Andreje; Přijde k němu Jessica a promluví.
"Ty mě ani už radči nepozdravíš?"
"Ne." Zvedne k ní oči, podívá se do těch jejích. "Mám k tomu své důvody."
"Ale neříkej. To ti nevěřím. Ona už to ví?"
"Jo. Musel jsem jí to říct. Nedalo se nic dělat." Jess koukne po třídě a potom kuk na něj trochu zle. I přesto se přiblíží k jeho obličeji dost blízko. Rukama se opře o jeho nohy.
"Vím co chceš. Je to na tobě znát dost." Mluví potichu a tajemně.
"Jo? A co chci?"
"To ti řeknu až bude nato čas."
"Ty jsi myslíš, že jsem tak blbej? Už jsem tě prokoukl." Položí ruku Jessice ze zadu na krk a trochu přitáhne polibíjí a ještě dodá. " Už nikdy víc to neskoušej." Málem mu vlepí facku, ale rozmýsli si to rychle.
"Ty seš tak necitnej. To ses zatu dobu tak změnil?"
"Já, že jsem necita? To spíš ty jsi necita. Ty jsi zničila naší rodinu. I když mám dva pocity co k tobě cítím, jsem překvapen že ty se chceš ke mě vrátit." Malinko zavrčí.
"Klidně to i přiznám. Chovala jsem se jak husa, stále tě chci." Andrej se už jenom ušklíbne a mlčí. V tom tam přijde Eiri-sama na hodinu. Jessica se odebere do své lavice. Je trochu potupena, jí to moc nevadí nepocítito jinak. Andrej má na tváři furt ušklebek.
Hodina začala tradičně. Probíraly zrovna mytologii. To téma nebylo zajimavé ale ten výklad ano. Po skončení první hodiny, nastaly další a ty také končily až byla přestávka na oběd. Opět se někteří přemýstily bud do jídelny nebo někam do okolí školy. Jessica a Andrej se náhodou srazily v šatně. Udělal pár kroků k Jessice a opřel jí o nějakou skříňku.
"Proč to takhle děláš? Proč? Co jsem ti udělal. Musíš mě takhle trestat?!" Je opřena o skříňku a ruce položí kolem jeho krku.
"Ne nemusím ale já chci. Ty bezemě žít nemůžeš. I když jsi měl mezi tím jinou prostě máš pocit, že já patřím k tobě."
"Dobře řečeno krásko." Malinko se na ní přitiskne.
"To jsi mě už odpustil?"
"Ne. A ještě nehodlám ti odpustit." Malinko vášnivěji jí políbí. Polibek je mu oplacen ale víc vášnivější.
"Miluji tě." Potichounku vysloveno. Obejme ho pořádně kolem krku. A začne ho líbat. Sám se kní přidá. Chvilku je nikdo nevidí, než přijde Nicol, Michael, Rona a Allen. Ty je jenom potichu pozorují. Nicolet pomalu puká zlostí. Rona se jenom usmívá. Michael a Allen ty zase nadtím si lámou hlavu. Andrej natočí oči směr k nim a rychle se odtrhne od Jessicy. Polkne když se podívá na Nicolet. Jessica na ně taky otočí hlavu potom se podívá na Andreje. "A jsme v ..... " Dodala po té chvilce.
"Jo to jsme." Odvrátí pohled na Jessicu.
"Andreji? To jsme si nedomluvily!" Nicolet zvyšuje hlas. Allen zareaguje tak že malinko ucpe Nicol pusu a začne jí odtamtud odtahovat. Nicol se chvilku vzpírá ale potom povolí a radči odejde pryč. Jess a Andrej si oddychnou ale ne uplně.
"To ti nějak rychle rozvázala jazyk chlape." Michael se zasměje a tím trochu popíchnul Andreje.
"To víš to někdo musí umět." Jess se rychle zastala Andreje. Mrkne levým okem.
......






